Stejně jako mnoho jiných představ o středověku se i postava středověkých katů při svém skoku do sci-fi a fantasy realismu, který si svět RPG her, filmu a literatury vytvaroval podle svých představ, proměnila v něco, co s jejich skutečnou rolí mělo pramálo společného.
Vykresleni jako statní muži se zahalenými tvářemi a směsicí bezohlednosti a bezmoci, fantazie a pochybný přístup k realismu těchto děl je na hony vzdálen tomu, jací kati ve skutečnosti byli. Naštěstí díky osobním deníkům a dobovým historikům je dnes naše představa o nich zcela jiná.
Související článek
Divadlo hrůzy středověku
Lpěním na současném výkladu a objevem mučicích strojů, které v tehdejší společnosti zdaleka nebyly tak rozšířené, jsme dospěli k přesvědčení, že středověk byl dobou poznamenanou sadismem a těmi nejsurrealističtějšími možnými způsoby poprav.
Skutečnost je taková, že vynalézavost králů toho mnoho neumožňovala a kromě nejznámějších metod bylo při veřejných popravách , kde nebyl prostor pro improvizaci a selhání, jen málo prostoru pro experimentování. To, čemu se mezi historiky začalo říkat divadlo hrůzy, mělo být podívanou s ponaučením.
Role panovníků byla v té době běžně zpochybňována, takže jediným řešením, jak umlčet ústa a naopak zvýšit povědomí obyvatelstva, aby se nepouštělo do zločinů a případných velezrad, byla veřejná likvidace těch, kteří se jich odvážili dopustit.
Zatímco obyčejní lidé byli odsuzováni k oběšení nebo vlečení na koních, na hranici byly odsouzeny pouze ženy a kacíři. Mýtická scéna stínání hlav z rukou katů s velkými meči nebo sekerami byla naopak vyhrazena šlechtě. Ale i když kati, kteří tyto rozsudky vykonávali, skutečně existovali, zdaleka to nebyli nemyslící mastodonti, jak jsme si mysleli.
Temný, ale dobře placený život
Díky řemeslu, které se obvykle dědilo z otce na syna, se ti, kteří skončili jako kati, stali vysoce placenými šlechtici pro krále, který jejich služby vyžadoval, ale museli zvládnout tři obtížné problémy, které poznamenaly jejich život.
Zaprvé to bylo vědomí, že byli katy, často s krutým násilím, stovek lidí. Meister Franz, pravděpodobně jeden z nejznámějších katů té doby, má na svém kontě celkem 361 poprav za zhruba 45 let svého působení ve funkci kata. Díky jeho deníku máme k dispozici nejen přesný počet, ale také vše, čím si prošel v důsledku zdědění této práce.
Společenské stigma kata poznamenalo veřejný i soukromý život těchto šlechticů, z nichž někteří nemohli založit rodinu a většina z nich byla společností očerňována. Právě tuto psychickou a společenskou zátěž se králové snažili v jistém smyslu kompenzovat velkými finančními částkami.
Navíc šlo o práci, v níž nebyl prostor pro selhání, protože sebemenší chyba mohla v horším případě ukončit jeho život, v lepším případě kariéru a zdroj příjmů navzdory špatné společenské pověsti. Nejvýraznější případ takové obtížnosti pochází z roku 1621, kdy český kat podrobně popsaný v knize Království přichází vysvobození musel během jediného dne čelit 27 popravám.
Všechny musel vykonat jedním úderem, přičemž mu vážně hrozilo, že pokud by v některém z případů potřeboval k dokončení práce ještě další úder. Celkem prý musel použít čtyři různé meče a dokončení procesu mu trvalo pět hodin. Vůbec se to nepodobá představě „tady tě chytím, tady tě popravím“, kterou často vídáme ve středověkých fantasy filmech a RPG hrách.