Využívajíce univerzálnosti něčeho tak rozpoznatelného, jako jsou Vánoce, berou scénáristé Marvelu slávu tohoto svátku k tomu, aby už léta přibližovali své mýtické hrdiny veřejnosti. Díky tradici, která začala v komiksech a nakonec se přenesla i do jejich filmového vesmíru, se pohled na Spider-Mana pomáhajícího Otci Vánoc nebo X-Meny hledající dárek pro Wolverina stal díky jejich příběhům kánonem.
Zdá se však neuvěřitelné, že nikdy nenašli odvahu věnovat speciál hrdinovi, který má z historických důvodů k Vánocům nejblíže. Ačkoli by asi nebyl první, kdo by se při hovoru o tomto vztahu vybavil, za jednu z nejrozšířenějších svátečních tradic vděčíme Thorovi. Obratem, který propojuje pohanské a moderní náboženské zvyky, má bůh hromu na svědomí vznik vánočního stromku. Ano, čtete správně.
Thorův dub a mýtus o vánočním stromku
Příběh o Thorovi a vánočním stromku spojuje dva odlišné pojmy. Na jedné straně jsou tu tradice zděděné z keltské mytologie, která během zimního slunovratu věšela ovoce ze stromů, aby si vymohla návrat Slunce a přízeň nadcházející úrody. Na druhé straně, dnes úzce spjaté se severskou mytologií, je vztah mezi stromy jako symbolem života a plodnosti a Thorovou ochranou stromu Yggdrasil, který spojoval světy a skutečnosti.
Legenda praví, že v oblasti Geismaru na území dnešního Německa šlo toto spojení mezi Thorem a stromy ještě o krok dál. Ve stínu obrovského dubu, který místní obyvatelé nazývali Thorův dub, se v zimě na počest Odinova syna konaly oběti na oslavu slunovratu.
V roce 718 poslal papež Řehoř II. do Německa benediktinského mnicha jménem Winifred, aby evangelizoval pohany v regionu, a za svou usilovnou práci při křtu velké části regionu se stal známým jako Bonifác, což v latině znamená „ten, kdo koná dobro“.
Dlouho předtím, než se stal mučedníkem poté, co padl do rukou týchž pohanů, a stal se tak svatým Bonifácem, vyslechl příběh o tom, jak jedna malá vesnice obětovala v zimě své děti u paty dubu ve jménu boha Thora , a jak se vypráví, vydal se tam s úmyslem tento rituál zastavit.
Jak se Thor stal semenem vánočního stromu
Vypráví se, že Bonifác přišel právě včas, aby byl svědkem toho, co se mělo stát, postavil se před uctívače Thora , natáhl hůl, kterou nesl, a vložil ji mezi oběť a kladivo, které mělo sloužit jako kat, a kamenný nástroj se rozbil na tisíc kousků, čímž zabránil katastrofě.
„Slyšte, děti lesa! Dnes v noci nepoteče jiná krev než ta, kterou milosrdenství vytáhlo z matčiny hrudi. Vždyť je to noc narození Krista, syna Všemohoucího, Spasitele lidstva. Je spravedlivější než Baldur Krásný, větší než Odin Moudrý, laskavější než Freya Dobrá. Když přišel, skončila obě.
Temný Thor, jehož jste marně vzývali, je mrtev. Hluboko ve stínech Niffelheimu je navždy ztracen. A nyní, v této Kristově noci, začneš žít. Tento strom krve už nebude zatemňovat tvou zemi. Ve jménu Páně ho zničím.“
Rozštípl ho jedinou ranou, Thořův dub padl a Bonifác ukázal na nedalekou jedli a prohlásil, že to bude jeho nový posvátný strom. Trojúhelník jeho tvaru jako symbol trojice, věčně zelené listy jako symbol života a skutečnost, že jeho špička vždy směřuje k nebi, učinily z tohoto stromu znázornění narození.
Pohany pak vyzval, aby svátek Narození Páně slavili ve svých domovech, nikoliv v lese, aby si tytéž stromy přinesli do kvalitních domovů, aby je ozdobili a užili si slavnost bez nutnosti přinášet oběti.
Časem se prý vánoční stromek rozšířil po celém Německu, až po svatbě anglické královny Viktorie a prince Alberta, který byl německého původu, přinesl tento zvyk do královské domácnosti.
Poté, co se objevila ilustrace, na níž královna a princ zdobili stromek tak, že na jeho větve zavěšovali malé dárky a ty větší nechávali pod ním, chtěla viktoriánská společnost tento vynález okopírovat a nakonec rozšířit po celém světě.
A tak se to, co se zrodilo z keltského mýtu a prošlo rukama Thora, stalo módou, kterou dnes přijímá většina z nás. Že o tom Marvel ještě nenatočil komiks nebo vánoční film, je zcela mimo mé chápání.