Program XM29, známý také jako Objective Individual Combat Weapon (OICW), představoval vizi budoucnosti amerického vojáka na bojišti.
Ambiciózní projekt měl za cíl kombinovat útočnou pušku, granátomet a pokročilý zaměřovací systém do jediné zbraně, která by zvyšovala přesnost a účinnost pěchoty. Navzdory slibnému konceptu ale projekt skončil neúspěchem kvůli technickým i finančním výzvám.
Vývoj a technologie XM29
Projekt OICW, zahájený v roce 1994, vycházel z myšlenky poskytnout vojákům moderní systém, který by kombinoval útočnou pušku ráže 5,56 mm a 20mm granátomet s unikátním zaměřovacím systémem. Ten umožňoval programovat granáty tak, aby explodovaly ve vzduchu nad cílem, čímž by zvyšovaly šanci na zásah i skrytých nepřátel.
Navzdory této technologické inovaci se však ukázaly výrazné problémy. Zbraň byla příliš těžká – vážila téměř 8 kilogramů – a granátomet postrádal očekávanou ničivost. Rovněž byly kritizovány vysoké náklady na výrobu a složitost systému, což by komplikovalo jeho masové nasazení v armádě. Vývoj nakonec skončil v roce 2004, přičemž některé technologie byly převedeny do jiných projektů, jako byl granátomet XM320.
Nástup nové generace zbraní
Zkušenosti z programu XM29 však nebyly zbytečné a inspirovaly současné modernizační programy, jako je Next Generation Squad Weapon (NGSW). Tento projekt, zahájený v roce 2017, usiluje o vývoj nové generace útočných pušek a kulometů s municí ráže 6,8×51 mm, která má zajistit výhodu proti moderním ochranným prostředkům na bojišti. Nové zbraně, jako jsou M7 a M250, přinášejí vyšší přesnost, větší dostřel a efektivitu při překonávání nepřátelské obrany.
Zásadní výzvou je však rozsah přezbrojení. Americká armáda, s více než milionem aktivních vojáků, postupuje pomalu – nové zbraně byly zatím dodány pouze třem praporům. Navíc se očekává, že karabiny M4, odvozené od legendárního M16, zůstanou ve výzbroji ve formě zbraní pro sebeobranu (PDW) u podpůrných jednotek. To přináší logistické výzvy, zejména v podobě nutnosti paralelního používání různých typů munice.
XM29 nebyl konečným řešením, ale stal se důležitým krokem na cestě k modernizaci pěchotních zbraní. I když byl program zrušen, jeho vliv je patrný ve vývoji technologií a strategii současné americké armády.