Rostliny spolu komunikují pomocí chemických látek, které vysílají vzduchem. Je to podobný proces, jakým komunikují naše buňky.
S tím, že rostliny jsou živé bytosti, jsme všichni počítali. To, že cítí a trpí, je dalším z objevů, které nás přiměly k tomu, abychom o ně pečovali s větší péčí. Když k tomu všemu ale přidáme fakt, že spolu také mluví, jak bylo prokázáno, jsme o krok blíž změně našeho pohledu na ně.
I když to nedělají prostřednictvím zvuku, tato studie z japonské univerzity v Saitamě ukazuje, že to dělají prostřednictvím vzduchu. Konkrétně tím, že vysílají řadu chemických látek směrem k blízkým rostlinám, aby je upozornily na potenciální nebezpečí. Ten charakteristický zápach, který cítíme, když sekáme trávu? Podle molekulárního biologa Masatsugu Toyoty jsou to právě tyto chemické látky, které slouží jako výzva pro ostatní rostliny.
Jak spolu rostliny komunikují
Aby to dokázal, použil Toyotův tým mikroskop, který je schopen tyto chemické látky zachytit a zaznamenat, jako by to byla světla, a co nejnázorněji tak ukázat proces, kterým se rostliny řídí, aby tyto informace šířily skrze póry zvané stomata, které obvykle slouží k výměně mezi vodní párou a CO2.
Stejným způsobem, jakým používáme čich k detekci okolí, zachycují tyto malé póry chemické pachy a podle toho se chovají. Při pokusu použili dvě nádoby se stejnou rostlinou, která usnadňuje luminiscenci chemických složek, a propojili oba prostory tak, aby mezi nimi mohl proudit vzduch.
Když do jedné z nich zavedli housenky, které rychle začaly rostlinu požírat, pozorovali, že se tyto chemické receptory začaly rozsvěcet i v rostlině, která nebyla ve stresu, což potvrzovalo, že poškozená rostlina upozorňuje tu zdravou, aby se mohla pokusit bránit před blížícím se nebezpečím.
Stejně jako u lidí a jiných živočichů na buněčné úrovni reagují rostliny na tyto chemické látky vlnami vápníku, což díky zjištění podobnosti i na molekulární úrovni podle Toyoty ještě jasněji ukazuje, jak moc bychom se měli zamyslet nad tím, jak se k našim rostlinám chováme.