Přestože svět filmu a populární kultury přinesl vynikající verze mýtu, zdálo se, že na vlkodlačí mýtus zapomněl ve prospěch upírů a zombie, kteří v posledních letech zaplnili billboardy a videohry. Zapomnění, které naštěstí pro fanoušky této chlupaté alternativy nedávno napravil Netflix filmem Vlkodlaci z Temného Hvozdu a nyní ho opět využívá společnost Blumhouse Cinema se svým dalším filmem Wolf Man.
V každém případě, ať už se jedná o pomíjivou módu, nebo ne, je úžasné, že tento mýtus je dodnes živý. Zvlášť když mluvíme o folklorním příběhu, který mohl upadnout v zapomnění jako mnoho jiných. Za to, že se legenda stala tak populární, že je i po stovkách let stále živá, vděčíme zpovědi z roku 1589, která se šířila jako požár po celé Evropě, zpovědi Němce Petra Stumpa.
Původ v čarodějnictví
Přestože po několik století, mezi lety 1500 a 1800, byl vlkodlak protějškem čarodějnic, pokud šlo o hlášení zmizení nebo obzvlášť svízelných případů, rozdíl mezi oběma mýty je obzvlášť markantní. Ačkoli máme k dispozici doklady o tisících čarodějnických soudů týkajících se žen, v případě mužů a lykantropie je jejich počet výrazně nižší.
Ve skutečnosti ve většině Evropy neexistují žádné záznamy o vlkodlačích procesech. Nenajdete je ani ve Velké Británii, kde došlo k vyhubení vlků na ochranu pastevců a zemědělců, ani v jiných středomořských oblastech, jako je Španělsko nebo Itálie. Jediné země, které zřejmě kladly na tento mýtus zvláštní důraz, jsou Francie a Německo, ale i v druhé jmenované zemi, která pravděpodobně tvrdila, že má nejvíce případů, byl rozdíl mezi čarodějnicemi a vlkodlaky obrovský.
Mluvíme o zhruba 45 000 popravách po obvinění z čarodějnictví oproti sotva 300 v případech vlkodlaků. Propastný rozdíl, k jehož zažehnutí však stačila ta správná jiskra. Dne 31. října 1589 se Peter Stump před velkou částí obyvatelstva, které se sjelo na náměstí v Bedburgu, přiznal ke svým zločinům a prohlásil, že je vlkodlak, který terorizoval městečko nedaleko Kolína nad Rýnem.
Padesátiletý farmář tvrdil, že uzavřel smlouvu s ďáblem, aby se mohl proměnit. Tvrdil také, že 16 obětí na životech, mezi nimiž bylo 13 dětí včetně jeho vlastního syna, bylo součástí tohoto paktu. Divokost, kterou tvrdil, že spáchal, však nebyla tím, co způsobilo, že se jeho příběh rozšířil široko daleko po celém starém kontinentu. Pozornost zbytku Evropy si naopak získala brutalita, s níž byl popraven.
Případ německého vlkodlaka
Přivázaný ke kolu a stažený z kůže zaživa měl polámané kosti, jeho tělo bylo spáleno a uťatá hlava byla umístěna uprostřed města pro výstrahu každému, kdo by se odvážil takový pakt uzavřít. O pásu s vlčí kůží, který mu dal ďábel a který mu umožňoval proměňovat se podle libosti (úplněk měl přijít až o několik let později), už nikdy nikdo neslyšel.
Odtud se příběh obzvlášť komplikuje, protože ve skutečnosti vášeň pro Stumpův případ a to, jak se historici touto myšlenkou zabývali, nepřineslo žádné důkazy. Na rozdíl od jiných podobných případů neexistují žádné soudní protokoly ani oficiální dokumentace toho, co se stalo.
Pokud víme, že se v případě zmíněného Petera Stumpa něco stalo, je to proto, že tam, kde neexistovaly podobné mýty jako v případě Anglie, se pouhý rok po události začaly objevovat letáky a brožury varující před tím, co se stalo v Německu.
„Procházel se ulicemi Kolína nad Rýnem, Bedburgu a Epprathu v elegantním oděvu a velmi zdvořile, jako člověk dobře známý všem obyvatelům okolí, a často ho zdravili ti, jejichž přátele a děti zavraždil, ačkoli z toho nikdo nic netušil“.
Stejné historky vyprávějí, jak se mu poté, co se jako vlk utkal s místním sedlákem, podařilo useknout mu mečem jednu nohu. Poté, co se setkal s Petrem Stumpem a viděl, že mu chybí ruka, případ ohlásil, úřady ho zatkly a mučením donutily k přiznání.
Vzhledem k absenci důkazů či dalších důkazů není známo, zda se Stump stal obětí záměny způsobené tehdejšími pomluvami, zda byl skutečně vyšinutým sériovým vrahem, nebo zda válka v oblasti mezi protestanty a katolíky využila jeho případu k udržení obyvatelstva pod kontrolou jeho brutálním mučením a popravou. Víme jen to, že v důsledku jeho případu Evropa oživila mýtus o vlkodlacích a proslavila ho až do dnešních dnů.