Netradiční způsob záchrany ohrožených krokodýlů australských zvolil tamní vědci. Ve snaze zabránit jim v konzumaci jedovatých ropuch zvířata učili obdobným způsobem, který se využívá v případě léčby Antabusem, a kontrolovanou dávkou toxinů jim obojživelníky postupně znechutili.
Krokodýl Johnstonův, též známý jako krokodýl australský, stojí v oblasti severní Austrálie na samotném vrcholku zvířecího potravního řetězce. Přesto populace těchto sladkovodních predátorů v poslední době rapidně klesá. Na vině však v tomto případě není obligátní úbytek životního prostoru či nadměrný lov, nýbrž skutečnost, že se tato zvířata živí druhem smrtelně jedovaté ropuchy obrovské, která byla na kontinent před několika desítkami let zavlečena.
Experimentální (de)toxikační kúra krokodýlům prospěla
Smrt v důsledku pozření této ropuchy není nikterak lákavou podívanou. Krokodýli, kteří ji sní, dostávají nekontrolovatelné záchvaty, a přestože pak skon přichází poměrně rychle, je s velkou pravděpodobností velmi bolestivý, jelikož při něm dochází k zástavě srdce. Pokud se však vymírání krokodýlů australských vymkne z rukou, mohlo by zhrozit zhroucení celého místního ekosystému. Problém s ropuchami obrovskými je tak potřeba řešit.
Snahu o nalezení tohoto řešení projevili vědci ve studii publikované v časopise Proceedings of the Royal Society B. Autoři práce uvádí, že se jim podařilo snížit úmrtnost krokodýlů až o úctyhodných 95 %. Jak je to možné? Odpověď vás možná překvapí. Zvířata totiž byla krmena mrtvými žábami, do nichž výzkumníci přidali látku vyvolávající příznaky otravy jídlem. Krokodýli si dokázali spojit konzumaci ropuch s nepříjemným pocitem v žaludku, a v budoucnu se tak této kořisti podvědomě vyhýbali. Strategie se ukázala být tak úspěšnou, že je již dnes australskými rangery aplikována i ve volné přírodě.
Související článek
Žáby měly původně lovit přemnožený hmyz, později se jejich populace vymkla kontrole
První zástupci ropuch obrovských byli do Austrálie dovezeni před zhruba 90 lety z Havaje, a to s cílem vyhubit místní populaci brouků ničících úrodu cukrové třtiny. Jak už to ale na tomto kontinentu bývá zvykem, minula se tato taktika účinkem. Žáby o hmyz nejevily zájem, a v mezičase pilně pracovaly na svém vlastním přemnožení. Invaze zůstávala poměrně dlouho bez povšimnutí, a až v souvislosti s hromadnými úhyny některých savců a plazů – včetně krokodýlů – se vědci začali ropuchami zabývat. V jejich tělech následně objevili unikátní směs toxinů, která neměla v tamní divoké přírodě obdoby. Na zvrácení situace již však bylo pozdě, a k dnešnímu dni se tak severem Austrálie pohybuje okolo 200 milionů nebezpečně jedovatých jedinců.
První setkání krokodýla s ropuchou je vždy smrtelné, takže zvíře prakticky nemá šanci se poučit. Vědci tak hledali způsob, jak zvířata před konzumací jedovaté žáby případně varovat, a postupně je tak učit. Za tímto účelem použili mrtvá těla ropuchy obrovské, z nichž odebrali nejtoxičtější části, zároveň však do nich vpravili látku vyvolávající averzi k jídlu. Ta neprobíhá vědomě – u zvířat i lidí je zakódována hluboko v podvědomí mozku, a přestavuje tak účinný nástroj pro vštípení konkrétních návyků chování.
Vědci vyzkoušeli účinnost modifikovaných návnad přímo u zdroje
Tým následně vyrazil přímo do terénu, a v srdci australské přírody doplul na kánoích až k místu, kde se krokodýli shromažďují. Mrtvá těla žab poté umístil na kůly podél břehu vody. Nebezpečný experiment probíhající přímo mezi jedněmi z největších predátorů kontinentu však nakonec přinesl kýžené ovoce, a ve sledovaném regionu národního parku Danggu Geikie Gorge se podařilo snížit úmrtnost krokodýlů až o 95 % v porovnání s nedalekou kontrolní oblastí.
Výzkum pak sklidil úspěch i v rámci širší vědecké společnosti. Přinesl totiž ochráncům přírody nástroj pro záchranu ohrožených zvířat bez nutnosti vybíjení invazivních druhů, které jsou příčinou jejich vymírání. Podobnou metodiku by pak podle odborníků mohlo jít aplikovat i u jiných živočišných druhů v dalších částech světa, a pomoci tak udržet vybrané ekosystémy v harmonii a rovnováze.