Ve vztahu Japonska ke čtyřem prstům najdeme příklady, které nás mohou nudit, od obálek videoher Simpsonovi až po Crashe Bandicoota, a dokonce i extrémnější příklady, jako je oživení hry Ratchet & Clank přidáním pátého prstu nebo skutečnost, že hlavní hrdina hry Psychonauts má malíček přilepený k prsteníčku, aby si ušetřil tuto práci.
Ačkoli produkce, jako je seriál Simpsonovi, přišla do Japonska se zachováním čtyř prstů, které mají na Západě, stejně jako jiné, například Mickey Mouse, v novějších případech byli animátoři požádáni, aby dílo předělali, aby se této praxi vyhnuli. Důvod, proč se na Západě vytvářejí postavičky se čtyřmi prsty, je prostý. Naproti tomu důvod, proč se jim Japonci za každou cenu vyhýbají, je poněkud složitější.
Související článek
Proč mají kreslené postavičky čtyři prsty
Pokud jste někdy stáli před obtížným úkolem nakreslit ruku, pravděpodobně už víte, proč se začala praktikovat tvorba animovaných postaviček s pouhými čtyřmi prsty nebo, v ještě extrémnějších případech, jejich vytváření s rukavicemi místo realistických rukou.
Někteří se domnívají, že důvodem je snaha vyhnout se jakémusi uncanny valley, v němž by kvůli podobnosti s realitou mohly působit na veřejnost rušivě. Pravdou je, že se tak prostě a jednoduše stalo z čiré lenosti, a od té doby se k této tradici bez váhání přidali i ostatní animátoři.
Jestliže nakreslit ruku s pěti prsty, která je realistická, je obtížné, animovat ji je ještě obtížnější, takže vyhnout se tomu prstu navíc a nechat ji jen na čtyřech znamenalo brutální ulehčení práce, když bylo nutné ruku nakreslit stokrát, aby vznikla nějaká animace. Použití rukavice Mickey Mouse ve skutečnosti celý proces ještě více usnadňuje.
Jinak je tomu ovšem v japonských anime, kde je používání pěti prstů u postav mnohem běžnější. I když je to neobvyklé, pokud si v Japonsku musí ulehčit práci, mohou se rozhodnout maximálně pro tři prsty, ale nikdy ne pro čtyři. Důvod spočívá ve společenském tabu, které je staré více než 400 let.
Japonský problém čtyř prstů
Stroj času nás zavede do feudálního Japonska, kdy šógunát Tokugawa dostal geniální nápad rozdělit japonské obyvatelstvo do několikastupňového kastovního systému. Zatímco samurajové byli na vrcholu žebříčku a vzdávali se jim pocty, na jeho dně byli burakuminové.
Tato skupina se zdaleka nedopustila ničeho špatného, prostě se skládala z řezníků, koželuhů a hrobníků. Protože jejich práce úzce souvisela se smrtí, zbytek Japonska se k nim otočil zády a kvůli jejich nečisté práci je izoloval ve vesnicích daleko od společnosti. Tato nenávist vůči nim nakonec vedla k tomu, že se z nich jako odplata stala nejzneužívanější třída v Japonsku, jejíž negramotnost generaci za generací vysoce převyšovala úroveň negramotnosti zbytku obyvatelstva.
Přestože byl třídní systém nakonec odstraněn, nepřátelství vůči Burakuminům neustalo. Ve skutečnosti přetrvává dodnes a příbuzní a podniky zkoumají rodokmeny potenciálních nápadníků a zaměstnanců, aby se s nimi vyhnuli stykům, přestože zákon tuto praxi stíhá. Faktem je, že kromě profese svých předků jsou ve skutečnosti skupinou více než 3 milionů Japonců, kteří jsou k nerozeznání od ostatních.
Protože pracují s masem a je pravděpodobnější, že si při tom uříznou prst, rozšířila se myšlenka čtyř prstů jako symbolu burakuminů rychlostí blesku. Vzhledem k tomu, že číslo čtyři je také považováno za ekvivalent smůly, protože se vyslovuje „ši“, což znamená smrt, je vztah čtyř prstů k japonskému obyvatelstvu nanejvýš kontroverzní.
Nepomohla ani skutečnost, že členové jakuzy si nakonec uřízli malíčky jako symbol podřízenosti svému klanu. Ačkoli tedy karikatury a tato vnitřní nenávist vůči členům vlastní komunity spolu zřejmě nesouvisí, v Japonsku se této praktice vyhýbají ve snaze neurážet citlivé osoby.