V tomto případě se jedná o nejvýkonnější stíhací letoun na světě, F-35, jehož pořízení v brzké době plánuje i české letectvo.
Turecko se v minulosti rozhodlo zakoupit ruský obranný systém S-400. Tento vývoj napjal vztahy se Spojenými státy a vyvolal řadu sankcí vůči zemi a také její vyloučení z programu na nákup F-35, nové futuristické americké stíhačky. Americký letecký program je velmi výkonný, zahrnuje jaderné bombardéry a obrovská tankovací plavidla, ale bezpochyby nejžádanější pro všechny jeho partnery je stíhací letoun F-35. Problémem je, když jeho spojenci nejsou Washingtonem považováni za spolehlivé, jako v případě Turecka, které se vzepřelo Spojeným státům a je považováno za nespolehlivého člena NATO. Je to vlastně poprvé, co jeden partner NATO uvalil sankce na jiného.
Turecko se chce opět stát spolehlivým spojencem USA. Motivují ho futuristické stíhačky
Na geopolitické úrovni Turecko vysílá smíšené signály ohledně svého závazku vůči Severoatlantické alianci. V posledních letech vyjádřilo přání připojit se k organizacím, jako jsou BRICS+ a Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO), tedy ke strukturám, které představují přímou výzvu Spojeným státům, jež jsou nesporně hlavním představitelem NATO. Postoj Turecka na těchto fórech spolu s jeho odmítnutím zcela se vzdát systémů S-400 vyvolal pochybnosti o jeho skutečném směřování, což vyvolává skepsi nejen v USA, ale i u ostatních členů aliance.
Navzdory napětí je zájem Turecka vrátit se k programu F-35 částečně vysvětlitelný rostoucí vojenskou propastí, kterou má se svým hlavním historickým rivalem, Řeckem. Řecko totiž již začalo s pořizováním těchto stíhacích letounů páté generace. Ačkoli Turecko pokročilo ve stavbě vlastního stíhacího letounu KAAN, odhaduje se, že nebude plně funkční před rokem 2030, což ponechává jeho letectvo ve zranitelné pozici ve srovnání s ostatními regionálními mocnostmi, jako jsou Řecko, Izrael a další země Blízkého východu.
V každém případě je Turecko pro Washington díky své geografické poloze neocenitelným spojencem. Neměli bychom zapomínat, že země drží klíč k přístupu do Černého moře, což je jeden z nejdůležitějších bodů pro ruské námořnictvo. Turecko má zase se Spojenými státy důležité obchodní vztahy, takže se nesnaží utahovat smyčku víc, než je možné.
Další oheň do kotle světových nepokojů
V každém případě tato situace opět odráží polarizaci světa, v němž Spojené státy již nejsou nezpochybnitelným hegemonem a vznikají další spojenectví národů, která se zdají být poměrně zajímavá pro ty země, které nejsou jednoznačně součástí Západu.
Zahraniční politika Turecka je navíc poznamenána epizodami napětí s ostatními členy NATO, jako byl jeho odpor proti vstupu Švédska a Finska, které o 18 měsíců pozdržely rozšíření NATO a byly považovány za tichou podporu Ruska. Z těchto akcí nepřímo profitovalo Rusko, nejvýznamnější strategický protivník NATO v regionu. NATO má také určité napětí s Izraelem kvůli svému nejasnému postoji k Hamásu.
Ankara se snaží najít řešení, které by jí umožnilo získat zpět přístup k letounům F-35, považovaným za nezbytné pro modernizaci její armády. Nejnovějším návrhem Turecka je trvalé uskladnění S-400 pod dohledem USA, což by zabránilo jejich aktivaci. Tento pokus o uspokojení obav Washingtonu se však setkal se skepsí, protože v dlouhodobém horizontu nikdo nemůže Turecku zabránit, aby se v případě napjatých vztahů rozhodlo, zda je aktivuje, či nikoli. Situaci vysvětlují USA přátelsky naladěná média National Intereste.