Tři ze čtyř rodičů si myslí, že jejich děti potřebují technologický detox

Tři ze čtyř rodičů si myslí, že jejich děti potřebují technologický detox

Používání technologií v raném věku může nakonec ovlivnit mnohem více, než si rodiče uvědomují.


Až 60 % rodičů přiznává, že jejich děti začaly s technologiemi manipulovat ještě dříve, než uměly číst, a 73 % rodičů se domnívá, že jejich děti potřebují detox od obrazovek. Z toho 68 % tvoří děti mladší šesti let. Pro odborníky je však myšlenka plánu technologického detoxu, která zdaleka není přitažená za vlasy, ještě znepokojivější, než si sami rodiče uvědomují.

Související článek

Česká republika je kolébkou technologických inovací
Česká republika je kolébkou technologických inovací

Technologie dnes doslova hýbou světem. Vše se digitalizuje, přeměňuje v aplikace a každý výrobek musí být hlavně smart. Během několika desítek let jsme od počítačů, které zabraly celou místnost, došli k umělé inteligenci, která člověka téměř dokáže nahradit. Česká republika je známá i ve světě technologií - české startupy totiž vedou. 

Když si Mickey Mouse hraje na rodiče

Klíčem k řešení problému je podle Americké pediatrické akademie to, že používání obrazovek u dětí mladších dvou let by mělo být extrémně omezeno. U dětí ve věku 2-5 let by toto omezení mělo být omezeno na jednu hodinu denně a ve skutečnosti by mělo být výslovně vázáno na vzdělávací obsah nebo přímou interakci.

Pokud jste někdy stáli před jedním z těch ohromujících dětských pořadů, jako je Mickey Mouse House nebo Sezamová ulice, festivaly barev a panenek, v nichž hlavní postava komunikuje s nejmenšími a zastavuje se, aby je nechala reagovat, nyní pochopíte, že to není náhoda.

To, co se tyto dětské pořady snaží simulovat, je přímá interakce, která je pro vývoj dětí klíčová. Je to klasická imitační hra, která organizuje naše sociální pravidla a učí nás, jak komunikovat s okolním světem, když si hrajeme s rodiči, prarodiči, vychovateli nebo jinými dětmi. Ale jakkoli se snaží přiblížit realitě, aby tento nedostatek nahradila, zjevně to není totéž.

Před lety měly takové pořady konkrétní, časově omezené sloty a pak z vysílacího schématu zmizely, protože se vysílatelé pustili do jiného obsahu v jiných diváckých slotech a hledali další inzerenty. Dnes, kdy v čele stojí streamovací služby a platformy, jako je YouTube, je toto omezení minulostí. Podle údajů společnosti Common Sense Media je totiž doporučená denní doba sledování u dětí mladších dvou let značně překročena a v případě dětí ve věku 2 až 5 let činí průměr více než dvě hodiny.

Výsledkem je podle odborníků řada emočních a kognitivních problémů, od opožděného vývoje a problémů s komplexními mentálními dovednostmi, jako je organizace a seberegulace, až po deprese a úzkosti. Navzdory těmto varovným signálům však 58 % rodičů lpí na obrazovkách jako na způsobu, jak zaměstnat své děti, zatímco oni se věnují jiným úkolům.

Problémem je nedostatek záměrnosti

I když je snadné upadnout do obviňování a odsuzování, pravdou je, že kráčíme ve šlépějích, které nás sem přivedly. Žijeme obklopeni technologiemi a je snadné upadnout do pasti myšlenky, že to, co funguje pro nás, by mělo fungovat i pro naše děti. Rozdíl je v tom, že zatímco my se obracíme k těm samým obrazovkám, abychom se odpojili od každodenního života, ony se ještě k ničemu nepřipojily.

„Co děti potřebují nyní ve svém vývoji, v úžasných prvních pěti letech života, aby se připravily a prospívaly po zbytek života? Obrazovky k tomuto ranému vývoji nijak nepřispívají a ve skutečnosti ho mohou vážně narušit a tento čas se nedá vrátit.“

Podle vedoucí studie Rachel Robertsonové spočívá problém v nedostatku záměrnosti.

Pokud připravujeme oběd nebo jdeme do supermarketu a dítěti podáme obrazovku, neděláme to se špatným úmyslem, je to strategie, která má zabránit tomu, aby se nudilo, a zabavit je tváří v tvář čekání a monotónnosti, které mohou způsobit, že se začne zlobit nebo být podrážděné.

Ve skutečnosti, jak upozorňují odborníci, je připravujeme o rozvoj klíčových dovedností, nejen o zájem o okolí, ale také o schopnost regulovat trpělivost a empatii, kterou dnes od dnešních dospívajících vyžadujeme. Z těch vod, z těch bahen, ale s tím rozdílem, že je v nich stále víc vody a my dlouhodobě nezvládáme vidět bahno, které přichází.

Tváří v tvář tomuto scénáři však můžeme opět upadnout do dalšího omylu, a to obviňovat z těchto problémů technologie, zatímco ve skutečnosti jsou neustále všude kolem nás. Jak poznamenává Robertson, klíč opět spočívá v tomto nedostatku záměrnosti. Je jasné, že zítra budou tyto děti obklopeny technologiemi a že se jim musí přizpůsobit, ale zdaleka nemusí stát před obrazovkou, kde se interakce omezuje na pauzu Mickey Mouse mezi otázkami, technologie může také sledovat záměr.

Co kdyby nám procházka po supermarketu s telefonem v ruce pomohla vizuálně doplnit nákupní seznam a hledat obrázky související s věcmi, které dáváme do vozíku? Co kdyby nám společná příprava jídla pomohla vyhledat recept, spočítat ingredience nebo se dokonce dozvědět více o původu připravovaného pokrmu? Budou zkoumat a stanou se z nich kritičtí myslitelé, kteří budou používat technologie se záměrem, a budou moci přispět. To je skvělé využití technologií a myslím, že jim to umožní používat technologie ne jako zábavní zařízení, ale jako nástroj.

Kromě toho mohou rodiče využívat aplikace a platformy speciálně navržené tak, aby podporovaly interaktivní učení a rozvoj dovedností. Například aplikace jako Khan Academy Kids a ABCmouse nabízejí vzdělávací obsah, který může dětem pomoci učit se a zároveň pozitivně a kontrolovaně komunikovat s technologiemi. Aplikace Khan Academy Kids a ABCmouse jsou příkladem toho, že technologie mohou být cenným nástrojem, pokud jsou používány s jasným cílem.

#