Ačkoli se zdá, že dnes všechno zavání Disneyovkou, byly doby, kdy stejnou niku zaujímal Don Bluth a jeho tvorba. Pro mnohé z nás je Země dinosaurů vlastně jednou z prvních vzpomínek na to, jak jsme seděli u kresleného filmu, a díky dobré ruce géniů, jako jsou John Lasseter, Steven Spielberg nebo dokonce George Lucas, je snadné pochopit, proč na něj stále tak rádi vzpomínáme.
Ačkoli je každá záminka dobrá k tomu, abychom si připomněli dobrodružství Malonožky, Voslíka a spol. nejnovější studie Nanjingského institutu geologie a paleontologie v Číně nám k tomu vlastně nabízí ideální prostředí. Onen sci-fi příběh, v němž se dinosauři vydali hledat oázu, v níž by přežili katastrofy na naší planetě, měl ve skutečnosti značnou dávku historického realismu. Nejenže Země dinosaurů existovala, ale byla také životně důležitá pro přežití a obnovu našich ekosystémů.
Pátrání po Zemi dinosaurů
Vzhledem k tomu, že od premiéry uplynulo téměř 40 let, někteří z vás ani nepamatují nebo nevědí, o čem Země dinosaurů byla. Pokud se odvážíte dát mu šanci, připravte si kapesníčky, ale kromě pláče a traumatu je nesporné, že jde o autentický klenot animované tvorby Dona Blutha.
Každopádně to, co nás na něm zajímá, je snadné říct jak pro ty z vás, kteří ho neviděli, tak pro ty z vás, kteří si ho potřebují krátce připomenout. Země dinosaurů je příběhem dlouhokrkého apatosaura, který se po kataklyzmatu, jež vymaže ze Země život, oddělí od svého stáda a je nucen vydat se hledat oázu, kde by mohl přežít.
Even the worst mass extinction had its oases #HackerNewshttps://t.co/7eS8K7S47K pic.twitter.com/Cj6CsDxg10
— HackerNewsTop5 (@hackernewstop5) March 21, 2025
Dobrodružství, přátelé, které si na cestě najde a šťastný konec, znáte to, ale zajímavé na tomto nápadu zaštítěném Stevenem Spielbergem je, že to, co se ve filmu odehrává, by ve skutečnosti mohlo být velmi podobné tomu, co se dělo na naší planetě v různých obdobích její historie. Nejzajímavější je asi ten, který způsobil zánik asi 96 % mořských druhů.
Před 252 miliony let čekalo Zemi bouřlivé období. Vulkanické erupce a zemětřesení vedly k období masového vymírání, kdy v důsledku oteplování vod a nestability povrchu planety vymizelo mnoho druhů. Tato událost, známá jako Velké vymírání, je považována za nejhorší z pěti globálních vymírání a byla ještě ničivější než meteorit, který vyhubil dinosaury.
Čínská oáza pro přežití ekosystému
Problém, s nímž se vědci potýkali, spočíval v tom, že navzdory tomu, co se stalo s mořskými druhy, nevěděli, jak mohlo kataklyzma přežít více druhů rostlin a živočichů, aby se život po této události mohl prosadit. Jako nejlogičtější řešení se jevila myšlenka oázy, místa ve stylu Země dinosaurů, kam se mohly druhy uchýlit před Velkou smrtí. Ukázalo se také, že je nejúspěšnější.
Klíčem je naleziště v čínském Sin-ťiangu, kde tým z Čínské akademie věd objevil zkamenělé kmeny a stonky kapradin s kořeny zapuštěnými do půdy, což dokazuje, že se nejedná o pozůstatky, které tam nějak spláchla voda nebo zemětřesení, ale že na tomto stanovišti rostly v době, kdy nikde jinde v okolí nebyly.
Analýzy půdy navíc ukázaly i zachovalé zbytky pylu a spor z vlhkého klimatu, což by svědčilo o druhově bohatém ekosystému, v němž byla i voda schopná usnadnit přežití živočichů a následně vysvětlovalo, proč přežili událost a udrželi se až 210 000 let po katastrofě.
Ačkoli míšení druhů z různých období bylo součástí fikce knihy Při hledání Země dinosaurů, především proto, že mnohé z nich žily v obdobích vzdálených od sebe miliony let, je vzrušující představa, že nějaký vzdálený bratranec Littlefoota měl při hledání podobné oázy stejné štěstí.
Význam paleontologických objevů v Číně
Čína je v posledních desetiletích centrem významných paleontologických objevů. Od objevu fosilií opeřených dinosaurů, které změnily naše chápání vývoje ptáků, až po nedávné nálezy v Sin-ťiangu, se tato země ukázala být pro paleontology pokladnicí. Tyto objevy nejen obohacují naše znalosti o pravěkém životě, ale nabízejí také vodítka k tomu, jak se ekosystémy mohou zotavit z katastrofických událostí.
Objev oázy v Sin-ťiangu je připomínkou odolnosti života a toho, že i v nejtemnějších okamžicích historie Země vždy existovala místa, kde život našel způsob, jak přetrvat. Tyto objevy nás inspirují k dalšímu zkoumání a poznávání naší planety a její historie.
Závěrem lze říci, že ačkoli kniha Při hledání zakletého údolí zůstává mnohými oblíbeným fiktivním dílem, současné vědecké objevy nám ukazují, že realita může být stejně fascinující jako fikce. Studium těchto dávných oáz nám nejen pomáhá pochopit minulost, ale může nám také nabídnout cenné poučení pro budoucnost naší planety.