Někteří lidé navrhují umístit solární panely na saharskou poušť, aby se vyřešil světový problém s energií. Rozsáhlá plocha, kterou poušť pokrývá, a vysoká intenzita slunečního záření z ní tedy činí nejvhodnější místo pro využití solární energie.
Ačkoli to na první pohled vypadá jako velmi dobrý nápad, ekologické, logistické a finanční problémy takového projektu z něj činí jeden z největších historických omylů.
Iluze dokonalého energetického řešení
Poušť Sahara se díky svým přírodním podmínkám jeví jako dostatečně otevřený prostor pro výrobu elektřiny ze sluneční energie. Pokud by se solární panely umístily na pouhých 1,2 % Sahary, mohly by vyrobit dostatek energie pro celý svět, což je lákavá představa, jak naplnit světovou potřebu obnovitelné energie.
Finští vědci odhalili, že solární farmy by mohly pokrýt 69 % celosvětové potřeby energie při nulových čistých emisích. Na první pohled to dává velký smysl a jedná se o velmi ambiciózní a logický způsob, jak se vypořádat s důsledky změny klimatu. Faktem však je, že realizace tohoto plánu by vedla k negativním důsledkům na ekologii, které jsou nepřijatelné.
Související článek
Další hlavní obavou v případě umístění solárních panelů na Sahaře jsou změny, které instalace způsobí v klimatu. Solární panely, které jsou černější než pouštní písek, pohlcují mnohem více tepla. Jakkoli to může být užitečné pro výrobu energie, absorbované teplo zvýší teplotu pouště v některých místech až o 10 stupňů.
Tento dramatický nárůst teploty by mohl mít dopad na sousední oblasti, zejména na Sahel na jihu Sahary. Výzkumy ukazují, že vyšší teploty by mohly vést ke změnám, jako jsou srážky, a oblast, která v nejlepších časech dostává málo srážek, by tím mohla utrpět.
Kromě toho může změna klimatu vyvolat cyklus v jiných systémech, než je samotná poušť. Změněné teploty a srážky by mohly zasáhnout do globální atmosférické a oceánské cirkulace, pokračujícího globálního oteplování a zesílení klimatických anomálií. Vzniká tak situace, kdy samotné řešení problému emisí ohrožuje životní prostředí ve velkém měřítku.
Finanční a logistická noční můra
Pokud pomineme všechny ekologické problémy spojené s vytvořením a udržením solárních farem na Sahaře, pak je tu především problém, jak to vůbec udělat. Rozsáhlá plocha pouště znamená, že by bylo zapotřebí miliardy těchto solárních panelů a dostat je na toto místo je prakticky nemožné.
Pokud by panely byly instalovány, pak by jejich údržba byla neustálým úkolem kvůli pouštnímu klimatu, písečným bouřím a především kvůli poloze místa uprostřed ničeho. Dalším problémem je přesun elektřiny vyrobené těmito solárními panely do jiných částí světa.
Ztráty při přenosu by mohly dosahovat až 10 %, a přestože vysokonapěťové stejnosměrné vedení by mohlo tyto ztráty ještě snížit, bylo by to dost nákladné. Ztráty energie a náklady na infrastrukturu by byly velmi vysoké a celkové náklady by z dlouhodobého hlediska učinily projekt ekonomicky neuskutečnitelným, což by tento velkolepý plán zlikvidovalo.
Bylo by prakticky nemožné položit solární panely na celé území Sahary, a proto je mnohem reálnější a schůdnější realizovat menší solární projekty. Některé země se již tímto směrem vydávají.
Například solární komplex Noor Ouarzazate v Maroku, jeden z největších komplexů pro získávání sluneční energie, ukazuje, jak lze tuto energii využít na regionální úrovni. Malé solární farmy, jako je tato, mohou pokrýt energetické potřeby konkrétních zemí a regionů, aniž by bylo obtížné realizovat projekt v měřítku celé saharské pouště.
Svět by i s místními projekty dosáhl obrovského pokroku v přechodu na obnovitelné zdroje energie namísto riskantního pokusu pokrýt solárními panely Saharu. Tento přístup má také další výhodu v podobě větší flexibility a je proveditelnějším řešením celosvětového problému s energií.
Proč by se mělo od projektu upustit
Koncept umístění solárních panelů nad saharskou pouští je naopak zajímavým myšlenkovým experimentem, ale není praktický kvůli ekologickým, praktickým a ekonomickým problémům. Tento projekt představuje potenciální rizika, narušuje jemnou rovnováhu života v poušti a představuje obrovské náklady na výstavbu a údržbu takové infrastruktury.
Mnohem schůdnější je však soustředit se na realističtější a decentralizovanější technologie solární energie. Saharská poušť sice není řešením pro energetické zdroje budoucnosti, ale přesto může přispět ke globálnímu přechodu na obnovitelné zdroje energie – i když jiným způsobem, než si mnozí lidé kdysi představovali.