Umělá inteligence předefinuje budoucnost práce a vyzve lidstvo, aby znovu objevilo samo sebe.
Generální ředitel společnosti OpenAI se opět podělil o své myšlenky týkající se dopadu umělé inteligence na pracoviště a socioekonomickou sféru, kde vidí složité prostředí plné výzev, ale také příležitostí. Jeho analýza, kterou uvedl v nedávném rozhovoru pro týdeník The Economist, kombinuje varování před nevyhnutelným narušením s návrhy na vytvoření rámce pro odpovědnou adaptaci.
Tato perspektiva se opírá o postupný charakter jejího vývoje, který by umožnil období adaptace. Existují tři klíčové faktory, které vysvětlují nevyhnutelnost změn: zaprvé ekonomická rentabilita řešení založených na umělé inteligenci, zadruhé decentralizace jejího technologického vývoje a konečně klíčovým bodem by byla postupná integrace do výrobních procesů.
Generální ředitel technologické společnosti předpokládá zánik celých kategorií pracovních míst, zejména v odvětvích s opakujícími se nebo předvídatelnými úkoly. Zdůrazňuje však, že tento proces bude doprovázen vznikem nových rolí zaměřených na kreativitu a řízení technologií, rekonfigurací stávajících profesí prostřednictvím rozšířených nástrojů umělé inteligence a možným zkrácením pracovní doby v důsledku zvýšení efektivity.
Související článek
Hlavní riziko podle něj spočívá v náhlých přechodech. Altman, který byl dříve partnerem Elona Muska ve společnosti OpenAI, vydává jasné varování: bez mechanismů sociální ochrany by se mohly prohloubit ekonomické rozdíly. Jak vysvětlil před několika týdny svým návrhem nové sociální smlouvy, navrhuje modely, jako je univerzální základní příjem financovaný mimo jiné z daní.
Závěrem se Altman domnívá, že konečný výsledek bude záviset na naší schopnosti institucionalizovat dva principy: adaptivní flexibilitu veřejné politiky a spravedlivé rozdělování plodů technologie. Vize tohoto muže, který je etalonem v oblasti umělé inteligence, ukazuje na paradigma, v němž umělá inteligence nenahrazuje pracovní sílu, ale spíše radikálně redefinuje samotný koncept produktivní práce.
Tato analýza samozřejmě představuje výzvu pro společnost: vytvořit mosty mezi exponenciální rychlostí technologických změn a organickou dobou lidské adaptace. Altmanův návrh naznačuje, že skutečné „červené tlačítko“ bezpečnosti nespočívá v zastavení umělé inteligence, ale v navržení odolných socioekonomických systémů schopných absorbovat její narušení a zároveň zvýšit její kolektivní přínosy.
Altman sice uznává nebezpečí, jako je manipulace s informacemi nebo technologická nezaměstnanost, ale zároveň zdůrazňuje transformační potenciál AI v řadě oblastí. Jak se již vyjádřil při předchozích příležitostech, věří, že tato technologická revoluce pozitivně ovlivní vědecký výzkum, veřejné služby a demokratizaci znalostí, v posledním případě tím, že poskytne masový přístup k diagnostickým nástrojům a školení.
Altman přirovnává pokrok umělé inteligence k „vlaku, který megakorporace nedokáže zastavit“, čímž zdůrazňuje nezvratnou povahu této technologické revoluce, kterou prožíváme. Na rozdíl od předchozích inovací by umělá obecná inteligence (AGI), což jsou systémy, které překonávají lidské schopnosti v mnoha oblastech, mohla podle jeho prognóz vyvolat „počáteční dvoutýdenní paniku“, ale minimalizuje katastrofické dlouhodobé dopady.