Průměrný počet dětí na jednu ženu v Jižní Koreji je již 0,72 dítěte.
Je snadné, abychom si plně neuvědomovali, co znamená, že Jižní Korea má nejnižší porodnost na světě. Máme tendenci přemýšlet o budoucnosti zemí s takovými problémy, o tom, jak je pracovní síla odsouzena k zániku nebo jak se důchody mohou stát minulostí. Ale dnešní realita, co to znamená, že jihokorejské ženy mají v průměru 0,72 dítěte, je taková, že dnešní děti a starší lidé se také rozplývají.
Tváří v tvář nutnosti dál roztáčet kolo pokroku, které Jižní Koreu katapultovalo mezi světové velmoci, vláda už téměř 20 let investuje do opatření, která tak či onak pomáhají snažit se tento problém zmírnit. Od pobídek ke zvýšení porodnosti až po pomoc při zmírňování dopadů stárnutí populace – jihokorejské úřady se již chápou zoufalých opatření, která by ještě před několika lety byla nemyslitelná: 1 200 zahraničních chův a více než 500 robotů jsou toho důkazem.
1 200 zahraničních chův v Jižní Koreji
Bez ohledu na to, jak moc se oháníte opatřeními, jejichž cílem je přimět rodiny, které o dětech neuvažují, aby s nimi začaly, od přímé finanční podpory na každé dítě až po změnu pojetí stáří, klíčem k problému je, že odhodlat se k tomu znamená, že se o dítě budete muset postarat. To je situace, na kterou jihokorejské domácnosti nejsou připraveny.
Tváří v tvář demografické situaci, kdy je v důsledku stárnutí populace nedostatek pracovních sil, je otevření dveří rodinám, které si to mohou dovolit, aby se vzdaly svého zaměstnání a převzaly péči o děti, další nevýhodou. Ryba, která se kouše do vlastního ocasu, což ve svém důsledku znamená, že mnoho párů o této možnosti ani neuvažuje. Zde přicházejí ke slovu speciální víza, která mají přilákat filipínské zahraniční pracovníky v domácnosti, aby sloužili jako chůvy.
Toto vládní opatření, které si nárokuje dovednosti, jako je péče o děti, úklid a základní jazykové znalosti, je od svého vyhlášení na konci roku 2024 provázeno problémy. Prvním z nich, a zdaleka nejzávažnějším, je způsob, jakým se předpokládalo, že tito migrující pracovníci v domácnosti budou dostávat mzdu nižší, než je minimální mzda v Jižní Koreji, aby odpovídala tomu, co by dostávali v zemi svého původu. Jedná se o široce kritizované opatření, které je navíc v rozporu se standardy Mezinárodní organizace práce.
Záměrem bylo pokusit se vyřešit záplatu záplatou, a jestli něco znamená mít chůvu, která se stará o vaše děti na plný úvazek, pak to, že potřebujete další plat, abyste podpořili plat této osoby. Vezmeme-li v úvahu, že vyhnout se nutnosti řešit výdaje spojené s výživou dítěte bylo již součástí problému, který tuto situaci vygeneroval, zdá se jasné, že tuto „pomoc“ budou moci využít pouze rodiny s větší kupní silou.
500 robotických psů, kteří se postarají o seniory
Na druhé straně této pyramidy se nachází další problém. Ten, který se právě kvůli neustálému a exponenciálnímu stárnutí populace den ode dne zvětšuje. Jihokorejská společnost má již tolik starších lidí, že je stále obtížnější se o všechny postarat, takže nedostatek personálu, který by se této práce mohl ujmout, je třeba nějak kompenzovat. V tomto případě se rozhodli pro roboty.
Od roku 2023 rozděluje Soulská metropolitní vláda mezi osaměle žijící seniory asi 500 robotických psů, což je scénář, který se sice zvenčí jeví jako hluboce dystopický, ale ve skutečnosti se stává nezbytným pro zajištění určité kvality života těch starých lidí, kteří nemají nikoho, kdo by se o ně postaral, a ještě nedosáhli toho, že by museli zůstat v domovech, které už praskají ve švech.
Právě tito roboti jim dělají společnost tím, že je vybízejí k pohybu, procvičují jejich mysl a jsou schopni samostatně zavolat záchrannou službu, pokud má starší člověk v jejich péči problém. Mezi možností čelit neustálé osamělosti a uměle ji doplňovat společníkem na bázi umělé inteligence je druhá možnost klíčová pro povzbuzení starších lidí a zmírnění nástupu duševních onemocnění, jako je demence. Mimochodem, slouží také jako autonomní monitorovací systém, takže odborníci mohou sledovat vývoj starších lidí, aniž by museli denně navštěvovat každou domácnost.
Robotičtí psi nejsou zdaleka jediní, které Jižní Korea přijímá, úklidové a rehabilitační systémy ve stále automatizovanějších pečovatelských domech, které jsou navzdory tomu, že mají specializovaný personál, tlačeny k tomu, aby využívaly technologie a byly schopny se postarat o všechny. Ačkoli tyto stroje nejsou součástí debaty, když přemýšlíme o pokroku v oblasti umělé inteligence a robotiky, myšlenka, že budoucnost v důstojných podmínkách může nakonec záviset právě na nich, docela mění perspektivu.
Kromě robotických psů zkoumá Jižní Korea i další pokročilé technologie, které by jí pomohly řešit demografickou krizi. Země například investuje do vývoje systémů umělé inteligence, které mohou pomáhat při vzdělávání dětí a péči o seniory. Tyto systémy poskytují nejen praktickou pomoc, ale mohou také nabídnout společnost a emocionální podporu, což je ve společnosti, která čelí sociální izolaci v důsledku stárnutí populace, klíčové.
Využívání pokročilých technologií v Jižní Koreji není jen reakcí na demografickou krizi, ale také příležitostí stát se lídrem technologického vývoje ve světě. Začleněním robotů a systémů umělé inteligence do každodenního života vytváří Jižní Korea precedens pro to, jak se společnosti mohou přizpůsobit demografickým výzvám prostřednictvím technologických inovací.