Malá lžička byla doložena ve více než dvou stech případech a její použití mohlo mít klíčový vliv na jejich válečné strategie.
Válka v pozdní antice byla neustálým jevem. Migrační napětí bylo obrovské a způsobovalo stěhování celých národů do Římské říše. Některé byly vítány a usídlily se, zatímco jiné si razily cestu krví a ocelí při hledání bezpečnějších, stabilnějších a bohatších zemí, než byly ty za hranicemi Rýna a Dunaje. V tomto rámci zjišťujeme, že germánské národy nosily v opascích jakési lžíce, které měly v boji zřejmě jasný účel: konzumovat látky, které zvyšovaly jejich odolnost nebo zbavovaly strachu.
Průlom, který mění to, co jsme o germánských národech věděli
Vědecká studie zveřejněná v archeologickém časopise Praehistorische Zeitschrift je, pokud jde o tento typ nádobí, poměrně poučná. Pod názvem V narkotickém transu aneb užívání stimulantů v germánských komunitách v době římské analyzovali tři badatelé z Univerzity Marie Curie-Skłodowské více než 241 artefaktů nalezených jako příslušenství opasků barbarských bojovníků ve tvaru lžic, aby se pokusili typologicky pochopit, k čemu sloužily a v jakých souvislostech byly používány.
V žádném případě jich není málo, právě naopak, neboť ke stejnému účelu bylo nalezeno celkem 241 kusů, což nás vede k domněnce, že jejich používání mohlo být velmi rozšířené. Archeologickým kontextem, v němž jich bylo nalezeno nejvíce, je Illerup ve Skandinávii, kde jejich používání muselo být ještě rozšířenější než ve zbytku germánského prostoru. Tyto doplňky používali především muži, nebo alespoň téměř všechny byly nalezeny v mužských hrobech a votivních depozitech. Existují různé typologie, protože existují kulturní a chronologické rozdíly, protože se nacházejí v místech, jako je střední Barbaricum, tedy Germánie.
Až dosud se mělo za to, že užívání těchto stimulátorů se obvykle omezuje na středomořskou oblast, zejména řecko-římskou, která nám odkázala pokroky, jež se zdály být nemožné, a infrastrukturní díla, jež se dochovala dodnes. Zůstaly tak za námi germánské národy, jejichž běžné užívání drog v takových souvislostech a chronologicky bylo neznámé. Vše však nasvědčuje tomu, že rituální a léčebné užívání těchto látek bylo klíčové ve vojenských skupinách těchto germánských společenství.
Ekonomická úroveň uživatelů tohoto typu látek není známa, neboť zřejmě úzce souvisí s potřebami válečných konfliktů těchto chronologií. Konkrétně byly užívány v období pozdní antiky, což bylo pro germánské národy velmi bouřlivé období v důsledku migračních tlaků asijských nebo íránských národů, jako byli Hunové nebo Alani.
Předpokládá se, že tento typ příslušenství, tvarovaný jako malé lžíce, byl používán zejména jako vojenská výstroj při válce proti sousedům. Tyto lžičky byly naplněny drogami a sloužily jako dávkovače pro zvýšení fyzické odolnosti, odstranění strachu nebo zvýšení zuřivosti uprostřed složitých konfliktů, které mohli vést. Předpokládá se, že mezi nejpravděpodobnější stimulanty, které tyto lžíce obsahovaly, patřily rostliny jako konopí, mák, belladona a halucinogenní houby. Všechny tyto prostředky mohly být použity k odcizujícímu psychickému působení na lidskou psychiku i ke zmírnění účinků, jako je únava.