Bezprecedentní lidský objev v oblasti deštného pralesa na Pobřeží slonoviny potvrzuje existenci raného lidského osídlení před 150 000 lety, což odmítá konvenční teorie o výběru raných lidských obydlí.
Archeologický výzkum dokazuje, že předkové člověka úspěšně přežívali v oblastech s omezenými zdroji a hustou vegetací stejně jako v prostornějších savanách. Toto zjištění mění naše dosavadní chápání lidské přizpůsobivosti a migrace a dokazuje, že raní lidé dokázali přežít i v extrémních podmínkách. Otevírá nové možnosti studia evoluce a nutí vědce přehodnotit způsob, jakým se naši předkové pohybovali napříč různými ekologickými zónami.
Archeologové objevili starověké nástroje, které přepisují historii lidstva
Vědci se dlouho domnívali, že deštné pralesy byly překážkou pro existenci raného člověka. Hustá džungle, smrtelně nebezpečná zvířata a omezené zdroje byly dle nich pro naše předky víc, než mohli zvládnout. Podle nové studie zveřejněné v časopise Nature bylo zjištěno, že lidé obsadili deštné pralesy na dnešním Pobřeží slonoviny mnohem dříve, než se dosud předpokládalo. Mezinárodní tým vědců nově datoval archeologickou lokalitu známou jako Bété I, kde byly objeveny kamenné nástroje neznámého stáří. Pomocí nových technik zjistili, že nástroje byly uloženy přibližně před 150 000 lety.
Tyto nástroje nám poskytují hmatatelný důkaz, že první lidé nejen obývali deštné pralesy, ale také si vyvinuli specializované techniky přežití. Vystavené nástroje ukazují, že lovili, sháněli potravu, a dokonce se možná zabývali raným hospodařením s lesními zdroji. Tyto převratné důkazy dokazují, že deštné pralesy nebyly pro naše předky jen příležitostným útočištěm, ale také trvalým domovem.
Související článek
Evidence from a site in Ivory Coast pushes back human habitation of tropical forests to almost 150,000 years ago, suggesting our ancestors were able to live in a wide variety of habitats. https://t.co/V5tZ21ql5x
— New Scientist (@newscientist) March 8, 2025
Lokalita byla poprvé vykopána v 80. letech 20. století společným týmem Pobřeží slonoviny a Sovětského svazu. Tehdy se však nepodařilo datovat nástroje ani určit ekologii oblasti. Nové klimatické modely naznačily, že oblast mohla být rájem deštných pralesů i v dobách, kdy docházelo k fragmentaci lesů a klima bylo suché. To vedlo vědce k opětovnému prozkoumání lokality a ta byla nakonec k údivu vědců vykopána.
Nejmodernější vědecké techniky potvrdily nepředstavitelné
Profesorka Eleanor Scerriová spolu se svým výzkumným týmem Human Palaeosystems z Institutu geoantropologie Maxe Plancka použila různé datovací metody, včetně opticky stimulované luminiscence a elektronové spinové rezonance, aby zjistila, že tento objev pochází z doby před přibližně 150 000 lety. Analytici získali ze sedimentu pyl spolu s fytolity silicifikovaných rostlinných zbytků a listovými vosky. Analýzy odhalily, že lokalita existovala jako hustá lesní krajina, kde západoafrické tropické prvky pylu a listových vosků potvrdily vlhké prostředí.
Nízký počet pylu trav na této lokalitě svědčí o lesním prostředí namísto úzké hranice lesa. Dlouhodobá existence lidské populace v této oblasti deštného pralesa odmítá její status přechodného tábora v období migrací. Nálezy ukazují, že raní lidé zvládali náročné požadavky vlhkých a hustých lesů, které zahrnovaly omezení potravy a možné ohrožení predátory.
To je však teprve začátek. Stále ještě zbývá odhalit další lokality na Pobřeží slonoviny, které by nám mohly o lidské činnosti v deštných pralesích říci více. Jeden z účastníků původních i probíhajících vykopávek, profesor Yodé Guédé hovořil o tom, že v budoucnu očekává další podobné nálezy.
Tento objev je teprve začátek
Vědecký průlom s sebou nese zásadní důsledky. Náš druh nachází svou základní ekologickou rozmanitost a ukazuje důkaz složitých historických oddělování populací. Každá lidská populace existovala v odlišných geografických polohách s oddělenými typy prostředí, což vedlo k adaptacím specifickým pro dané prostředí. Běžný vědecký výklad o původu člověka v travnatých oblastech představuje opačný pohled, protože lidé se zřejmě od počátku rozptýlili do různých prostředí.
Tento objev motivuje ke zkoumání vlivu prostředí deštných pralesů na život našich předků i vlivu předků na ekosystém deštných pralesů. Tento objev otevírá nové možnosti vědeckého zkoumání, protože nutí vědce uvažovat o vlivu expanze raných lidských nik na vegetaci a faunu pomocí oblastí lidských zdrojů.
Jiní badatelé se domnívají, že rané lidské osídlení deštných pralesů mohlo ovlivnit vývoj samotného pralesa. Způsob, jakým lidé vysazovali plodiny, lovili a dokonce řídili lesní požáry, mohl mít dlouhodobý vliv na rozmanitost deštných pralesů. Takové objevy by mohly být vodítkem pro současné ochránce přírody, pokud jde o způsob, jakým lidská činnost po tisíciletí měnila krajinu.