Uprostřed národního lesa Fishlake v Utahu se nachází živý zázrak, který je zde již tisíce let: Pando, chvějící se osikový les známý jako „Chvějící se obr“.
Tento prastarý organismus, který pokrývá více než 100 akrů, je tvořen sítí geneticky identických kmenů, které vyrůstají z jediného kořenového systému, nikoli z jediného stromu. Skutečnost, že se tato 80 000 let stará věc stále pohybuje svým zvláštním způsobem – růstem a rozšiřováním své sítě pod lesní půdou – je zcela ohromující. Pando je jediný organismus, který vznikl z jediného semene, přestože má více než 40 000 samostatných stromů. Přesný okamžik, kdy semeno vyklíčilo, však stále není znám. Stáří Pando bylo nedávno týmem odhadnuto na 16 000 až 80 000 let.
Jeden velký organismus
Pokud se na tohoto unikátního nejstaršího žijícího tvora podíváte poprvé, uvidíte les se stromy, ale není tomu tak, je to něco víc. Místo tisíců samostatných stromů je kolonie jediným obrovským organismem, protože všechny stromy sdílejí stejnou DNA. Tajemství se skrývá pod půdou, kde po desítky tisíc let starý kořenový systém neustále vytváří nové kmeny. Název Pando, který v překladu do latiny znamená „šířím se“, to skvěle vystihuje. Americká lesní správa tvrdí, že háj, který tvoří Pando, je největším a nejhustším dosud objeveným organismem, který váží téměř 13 milionů liber (5,9 milionu kilogramů) a zabírá 106 akrů (43 hektarů). Když neandrtálci zmizeli z fosilního záznamu přibližně před 40 000 lety, mohlo být Pando podle současných výzkumů staré stejně tak dlouho, a dnes by tedy mohlo mít zhruba 80 000 let.
Tajemství přežití Pando
Rozenn Pineau, hlavní autorka studie a vědecká pracovnice Chicagské univerzity, v e-mailu pro Gizmodo uvedla:
Související článek
„Studovali jsme velmi ikonický organismus, jehož velikost nás přiměla přemýšlet o jeho vývoji v čase a prostoru. Očekávali jsme, že blízké stromy v prostoru budou geneticky příbuznější. Zjistili jsme, že tomu tak je, ale v mnohem menší míře, než jsme očekávali.“
Dlouhověkost Pando je důkazem jeho geniální evoluce. V podzemí, kde je chráněn před klimatickými výkyvy a přírodními kalamitami, kořenový systém vzkvétá. Starší stonky, které nad zemí odumírají, jsou nahrazovány novými, což organismu umožňuje neustálou regeneraci. S přežíváním však byly potíže.
V průběhu tisíciletí přečkalo Pando lesní požáry, doby ledové a nespočet ekologických změn. Výjimečná odolnost háje je z velké části připisována jeho schopnosti adaptace, která mu umožňuje přesunout se do příznivějšího prostředí a regenerovat poškozené oblasti. Vzhledem k obavám, že životnost háje Pando se možná blíží ke konci, musíme získat co nejvíce poznatků o jeho odolnosti vůči výzvám, které představuje jak přírodní prostředí, tak člověk.
Pando se dokonce pohybuje
Bez ohledu na svou úžasnou minulost hrozí pandu kvůli současným nebezpečím vyhynutí. Losi a jeleni jej nadměrně spásají, čímž brání vývoji nových stonků v dospělé stromy, a lidské aktivity, jako je využívání půdy a cestovní ruch, narušují jeho přirozený růst. Dalším závažným problémem je změna klimatu, která by mohla destabilizovat prostředí, na němž je závislý, v důsledku zvyšujících se teplot a měnících se povětrnostních podmínek. V současné době jsou zavedena ochranná opatření na ochranu Pando. Oplocení částí háje, aby se omezila pastva, a monitorování jeho růstu jsou jen některé z kroků, které se provádějí, aby se tomuto starobylému organismu dařilo i pro další generace. Pokud budou tato opatření důsledně zavedena, pak jsme schopni zachovat tohoto živého tvora pro další roky.
Lesní správa tvrdí, že hlavními příčinami úbytku Pando jsou nemoci, napadení kůrovcem a okus kopytníky, například jeleny. Aby tento prastarý živý zázrak nevyhynul, snaží se lesníci přimět Pando k růstu nových stromů.