Nedávná studie odhalila, že nanoplasty mohou snižovat účinnost antibiotik a dokonce způsobovat, že se bakterie stanou vůči nim rezistentní.
V posledních několika měsících jsme hovořili o nebezpečí mikroplastů, drobných úlomků, které se již začaly dostávat do částí našeho těla, jako je mozek a tepny, a které škodí našemu kardiovaskulárnímu zdraví. Nyní vám přicházíme sdělit, že nedávná studie ukázala, že nanoplasty, tedy plastové částice o velikosti menší než 0,001 milimetru, by mohly ovlivnit působení antibiotik.
Nanoplasty jako kontraindikátory
Vědci použili složité modely molekulární struktury běžných, každodenně používaných plastů, jako je polyethylen (PE), polypropylen (PP), polystyren (PS) a nylon 6,6 (N66), aby prokázali, že nanoplasty se mohou na molekulární úrovni vázat na antibiotikum, jako je tetracyklin, běžné širokospektré antibiotikum používané k léčbě nejrůznějších onemocnění včetně plicních infekcí, a dokonce blokovat schopnost těla jej vstřebávat.
Aby mohli vědci provést tuto demonstraci, zahřáli molekuly těchto nanoplastů, aby je excitovali, a poté je ochladili, aby našli jejich nejstabilnější stav, tj. stav, ve kterém se molekuly přirozeně znovu tvoří. Po procesu žíhání tak vědci zjistili, že se molekuly nanoplastů fyzicky spojily s molekulami tetracyklinu.
Související článek
Lukas Kenner, vědec z Vídeňské univerzity a vedoucí výzkumné skupiny, jejímiž členy jsou také Barbara Kirchnerová z Bonnské univerzity a Oldamur Hollóczki z Debrecínské univerzity, v článku zveřejněném na internetových stránkách univerzity uvedl, že koncentrovaná, nevstřebaná antibiotika, která se vážou na povrch nanoplastů, mohou způsobit, že se bakterie stanou vůči lékům rezistentní.
„Vazba byla obzvláště silná u nylonu. Zatížení mikro- a nanoplastů je tam asi pětkrát vyšší než na vnější straně. Nylon je jedním z důvodů: uvolňuje se z textilií a do těla se dostává například dýcháním.“
Vědci v této studii navíc odhalili, že výrobky každodenní potřeby vyrobené z polyethylenu (PE), polypropylenu (PP), polystyrenu (PS) nebo nylonu 6,6 (N66) se mohou vlivem slunečního záření, působením chemických látek nebo fyzickým otěrem rozložit na nanoplasty a tyto drobné plasty se pak vstřebávají při jídle, pití a vdechování vzduchu a také kůží.
Nedávný výzkum vědců z Vídeňské univerzity, Bonnské univerzity a Debrecínské univerzity, který byl zveřejněn ve vědeckém časopise Nature.com, tvrdí, že nanoplasty mohou snižovat schopnost lidského těla vstřebávat antibiotika a vést k růstu bakterií rezistentních vůči antibiotikům.