Kostra gladiátora pokousaného lvem je prvním archeologickým důkazem takových zápasů. To, co bylo nalezeno na uměleckých vyobrazeních z Římské říše, bylo zcela reálné.
V určitém okamžiku bylo snadné se ptát, jak daleko se Římská říše dostala, když mluvila o svých gladiátorských zápasech. Všechno, co je vidět ve filmech jako Gladiátor, od námořních bitev až po souboje zvířat, je vlastně založeno na tom, co kdysi někdo napsal nebo namaloval na fresku. Nyní, o více než 2 000 let později, nám jeden gladiátor právě dokázal, že ani trochu nepřeháněli.
Jeho kostra, nalezená na hřbitově nedaleko Yorku ve Velké Británii, je prvním archeologickým důkazem toho, že gladiátoři bojovali s velkými zvířaty, jak je zobrazovaly ony spisy a malby. Stopy po kousnutí na jeho kostech a osud, který ho v tomto boji potkal, nenechávají nikoho na pochybách.
První skutečný důkaz boje gladiátorů se zvířaty
Nález pochází z místa, které bylo po léta považováno za gladiátorskou nekropoli. Tam se mezi dalšími pozůstatky koní a gladiátorů z období mezi 1. a 4. stoletím našla kostra muže ve věku 26 až 36 let s důkazem, na který historici léta čekali: kousnutí psem v pánvi.
Archaeologists in York, England have uncovered the first physical proof of Roman gladiators fighting lions, confirming ancient tales of deadly combat between man and beast. These spectacles were real, and a reflection of the bloodthirsty and psychopathic nature of ancient Roman… pic.twitter.com/YoVj2Xq4KF
— Ancient Origins (@ancientorigins) April 23, 2025
Při srovnání s kousanci dnešních velkých koček byl důkaz jednoznačný. Tento gladiátor se utkal s něčím, co by zcela jistě bylo lvem a ačkoli se nezdá, že by zranění naznačovala, že kousnutím boj skončil, ukazovala na přímý útok ve výšce poloviny těla, jak by tomu bylo při skutečné konfrontaci s některým z těchto zvířat.
Spolu s následnou dekapitací těla, která měla pravděpodobně ulehčit jejich těžkou situaci, ukázka nejen potvrzuje, že vše, co jsme viděli v uměleckých zobrazeních gladiátorů, mělo reálný základ, ale také to, že Římská říše se těšila dostatečně obdivuhodné logistice, aby své gladiátorské zápasy přenesla i na druhý konec Evropy, včetně lvů v Africe.
Historický kontext gladiátorských zápasů
Gladiátorské zápasy byly nedílnou součástí zábavní kultury Římské říše. Pořádaly se v amfiteátrech, z nichž nejznámější bylo římské Koloseum. Tyto akce sloužily nejen jako zábava, ale také jako demonstrace moci a bohatství říše. Gladiátoři, často otroci nebo váleční zajatci, byli cvičeni ve speciálních školách, aby se z nich stali zkušení bojovníci. Souboje mohly být na život a na smrt, i když někdy byl život poraženého ušetřen, pokud prokázal statečnost a dovednost.
V těchto zápasech se běžně používala divoká zvířata. Římané dováželi lvy, tygry, medvědy a další exotická zvířata z různých částí říše, aby zvýšili podívanou a vzrušení ze zápasů. Tyto akce, známé jako venationes, byly velmi populární a přitahovaly velké davy lidí.
Nedávné archeologické nálezy nejenže potvrzují historické popisy těchto událostí, ale poskytují také podrobnější pohled na brutalitu a rozsah gladiátorských zápasů. Tento objev v Yorku podtrhuje rozsah říše a její schopnost pořádat takové akce v oblastech vzdálených od Říma.
Tento nález je připomínkou toho, jak římská říše využívala podívanou a násilí jako nástroje sociální a politické kontroly a zajišťovala si prostřednictvím těchto masových akcí loajalitu a zábavu svých občanů.