Bývalý inženýr NASA vyvinul motor, který byl teoreticky nerealizovatelný. Teď ho bude muset otestovat ve vesmíru.
Svět letecké a kosmické vědy se nyní skutečně rozjel, protože se z něj stal skutečný byznys. A tak přibývá vesmírných start-upů, v nichž se bývalí inženýři NASA rozhodnou podnikat na vlastní pěst s nápadem a všemi znalostmi, které si po svém působení v agentuře uložili do hlavy. Vzniklo tak několik velmi zajímavých nápadů, kromě vstupu Číny na mezinárodní trh, která vytváří velkou konkurenci svými novými opakovaně použitelnými raketami a podivnými plány na další technologie budoucnosti. Co by se však stalo, kdyby se některá z těchto inovací obešla bez raketového paliva? Tak uvažoval i bývalý inženýr NASA, který věří, že síla elektrostatické energie stačí k tomu, aby nás vynesla do vesmíru. Zatím se mu podařilo bez problémů překonat zemskou gravitaci.
Nemožný motor, který by se mohl stát skutečností
Charles Buhler je bývalý inženýr NASA, který se rozhodl vydat se vlastní cestou a založil vlastní společnost: Exodus Propulsion Technologies. V jeho hlavě se vždy rodila myšlenka vyvinout experimentální elektrostatický motor. Teoreticky takový motor odporuje nejzákladnějším fyzikálním zákonům, ale on věřil, že pomocí řady poměrně zajímavých konstrukcí dokáže působit proti zemské gravitaci a dosáhnout vesmíru, a dosáhnout tak něčeho, co bylo údajně nemožné. Takto to Buhler vysvětlil na konferenci, kde svůj pokrok předvedl.
Aby mohl uskutečnit plán nově zrozené společnosti Exodus Propulsion Technologies, obklopil se dalšími odborníky, s nimiž v minulosti spolupracoval s NASA, a profesionály z jiných raketových společností, jako je Blue Origin (vesmírná společnost Jeffa Bezose) nebo neznámější ExxonMobil. Dvacet let se tento tým snažil uskutečnit elektrostatické trysky. Nebyla to snadná cesta, ale zdá se, že se jim to nyní podařilo.
Na tomto typu technologie je skutečně pozoruhodné, že nevyužívá konvenční paliva. Obvykle jsme zvyklí vídat technologie, které se zaměřují právě na vytváření velké síly směrem k zemi, aby poháněly rakety opačným směrem. V tomto případě tomu tak není; nevyužívá se žádný druh paliva, ale elektrostatická pole sama vytvářejí tah z elektřiny, která se tvoří uvnitř rakety. Dosahují tak tahu odpovídajícího plné zemské gravitaci, což dává vzniknout síle schopné pohánět raketu samu o sobě bez potřeby jakéhokoli druhu paliva.
Toho bylo v zásadě dosaženo díky předpokládané asymetrii elektrostatického tlaku, která umožňuje vytvořit velkou sílu na objekt, který obsahuje, a dosáhnout tak účinnějšího pohonu, než se dosud u kosmických raket předpokládalo.
Potřebuje poslední velkou zkoušku: vesmír
Tato technologie má však své kritiky, kteří ji považují za jakýsi pseudovědecký výzkum. V komentářích k videu, kde se dělí o svůj pokrok, většina uživatelů poukazuje na problém, který je pro ně zřejmý. A to, že se skutečně jedná o perpetuum mobile, jak v minulosti slibovali jiní technologičtí guru, a jak se časem ukázalo, že to není pravda. Jiní mezitím tvrdí, že tomu tak není a že elektrostatický motor se řídí vědeckou zákonitostí, která dává dokonalý smysl.
Ať už je to jakkoli, čeká nás ještě zajímavé pole testů, které určí, zda tato technologie funguje, či nikoli. Na první vesmírné testy si budeme muset ještě počkat. Zatím však funguje na naší planetě a ve skutečnosti se o její vývoj snaží další společnosti.
Jakkoli je motor Exodus zajímavý, prozatím nepřekročil velmi ranou fázi testování, což vyvolává podezření, že by celá technologie mohla upadnout v zapomnění, pokud se jí nepodaří prolomit tu nejdůležitější bariéru, a to tu vesmírnou. Dosavadní pozemní testy byly skutečně ambiciózní a přinesly úspěchy, které se dosud zdály být bezkonkurenční.
Teprve v loňském roce se začalo s opravdu pozoruhodným vývojem této technologie. Dosud naráželi na kamennou zeď, ale díky testování různých elektrostatických silových mechanismů ve vakuových strojích začali zjišťovat, jak tyto malé trysky dokázaly překonat gravitaci.