Kuriózní studie by nás mohla poučit o tom, jak využít lidskou empatii ve svůj prospěch.
Kdybyste měli na výběr mezi plněním nudného logického úkolu a bitím robota baseballovou pálkou, co byste si vybrali? Nemějte výčitky, že jste si vybrali druhou možnost, protože té podle vědců dává přednost většina lidí. Robotům chybí vnímání, takže jim nezpůsobíte bolest. Co by ale nastalo v případě, kdy by stroj začal jevit známky bolesti? Své původní rozhodnutí byste nejspíš přehodnotili. Pojďme se ale na celou věc podívat z odborného hlediska.
Zkreslené vnímání bolesti
V rámci nedávných testů byli účastníci požádáni, aby udeřili robota. Robot někdy nevydával žádné zvuky, ale jindy vydával kvílení nebo zvuky související s bolestí. Účastníci neměli problém ho udeřit, když nereagoval, ale byli znatelně méně ochotní ho udeřit, když představoval emoce. V dalším experimentu si měli vybrat mezi plněním nudného úkolu a bitím robota. Pokud účastníci mlátili robota déle, úkol trval kratší dobu. Zpočátku neměli lidé problém do něj udeřit, ale když začal vydávat kvílivé zvuky, raději splnili úkol.
Nebezpečná mezera na trhu
Jedním ze závěrů, které můžeme ze studie vyvodit, je, že lidské chování nelze vysvětlit pouze rozumem. Jsme sice racionální živočichové, ale víme, že roboti necítí bolest, a přesto nás mohou oklamat, abychom si vyložili, že cítí, podle znamení, a přestali je bít. Náš mozek skutečně uvažuje tak, že nám říká, že pokud něco bolí, neměli bychom to bít, ale je to úvaha, ke které jsme dospěli podvodem.
Na druhou stranu, říká Weiringa v prohlášení své univerzity, společnosti mohou najít mezeru v emoční manipulaci. Uvádí příklad Tamagoči, kteří byli díky emocím, jež vyvolávali, hitem, přestože se jednalo o stroje, a to do té míry, že jsou stále přítomni ve hrách pro Android.
„Co by se stalo, kdyby nějaká společnost vyrobila nové Tamagoči, kde byste museli platit za to, že ho budete krmit jako domácího mazlíčka,“ ptá se.
Je prý jen otázkou času, kdy toho firmy využijí, a proto volá po vládních regulacích. Wieringa každopádně poukazuje na to, že emocionální roboti nabízejí společnosti výhody, stejně jako roboti terapeutičtí. V jejím výzkumu navíc většina účastníků uvedla, že souhlasí s tím, že by roboti měli realisticky reagovat na zneužívání, protože zneužívání je špatné. Proto se výzkumnice domnívá, že úplný zákaz emocí není cestou vpřed.
Nedostatečná míra empatie může být ve společnosti problém
Empatie je spektrum, protože lidé jí mají více či méně, ať už geneticky, nebo díky přizpůsobení se prostředí. Jen malé procento lidí ji postrádá ve velké míře, a to především psychopati, sociopati nebo narcisté. Existence těchto jedinců reaguje na evoluční otázky, například psychopati existují proto, že lidstvo potřebuje vůdce, kteří činí racionální rozhodnutí zajišťující přežití i za cenu ztrát na životech, což vysvětluje, proč je velké množství vůdců psychopatů.
Tato studie úzce souvisí s empatií. Jedná se o schopnost lidí a možná i jiných živočichů vnímat, jak se cítí jiný jedinec. Je to chování, které je ve větší či menší míře přítomno u naprosté většiny lidí. V přírodě má vše, co existuje, své vysvětlení a v tomto případě empatie posiluje sociální soudržnost lidí, společenských zvířat, která žijí ve skupinách, což usnadňuje jejich přežití.
Chování lidí vůči robotům závisí na pocitech a podnětech, které tyto inertní stroje vyvolávají. Pokud robot při špatném zacházení křičí nebo mění tvář, většina lidí se zastaví. V podstatě může manipulovat s empatií, aby si myslel, že trpí, což většinu lidí přiměje přestat s ním špatně zacházet. Vyplývá to z práce Marieke Wieringaové, výzkumnice z Radboudovy univerzity v nizozemském Nijmegenu.