Ačkoli patří k těm mýtům, které časem upadly v zapomnění a zapomněly se na ně, Indiana Jones and the Great Circle kruh vrátil nefilimy do populární kultury díky nejnovější videohře. Poté, co jsme prošli pouzep první část hry, a tedy ještě nevíme, kam se příběh těchto biblických obrů posune, každá záminka je dobrá k tomu, aby se jejich příběh vrátil a stal se známým.
Ačkoli se zřejmě bavíme o mýtu, který je typický spíše pro sci-fi těchto příběhů než pro něco, co by za sebou mělo archeologický význam, pravdou je, že představa obrů, kteří ovládali svět a řídili naši civilizaci, udivuje antropology už tisíce let. To, že se podobné příběhy opakují po celém světě v kulturách, které spolu nemají žádnou přímou souvislost, je jistě hodno studia.
Nefilimové a potopa světa
Nejnovější dobrodružství Indiana Jonese připomíná příběh o nefilimech z biblického vyprávění. Zmínka o nich v knize Genesis hovoří jako o obrech, kteří byli ve skutečnosti Božími syny. Padlí andělé – odtud vlastně pochází název z hebrejštiny -, kteří sloužili jako vůdci a jejichž moc znamenala dříve či později příchod zkázy.
Na jejich příběhu je však nejvýznamnější to, že jsou zřejmě jedinými „lidmi“ na Zemi, kterým se podařilo přežít celosvětovou potopu v Noemově příběhu mimo tvůrce archy a jeho rodiny, objevující se později ve vyprávění o potopě. Z nějakého důvodu právě tato nesrovnalost nakonec přiměla historiky, aby se o této údajné zachráněné rase, kultuře či civilizaci snažili dozvědět více.
Posedlost těmito obry vedla k financování různých vykopávek, které tváří v tvář nálezu obřích kostí, z nichž se později vyklubali mamuti, pomohly mýtus o nefilimech posílit a zformovat. Jiskrou, která chyběla k dohoření rozbušky, ověnčené rozšířením historie do dalších kultur, bylo zjištění, že i jiné civilizace měly své vlastní obry.
Obři a titáni v Řecku, Gilgameš v Mezopotámii, Jötnar v severské mytologii, Rakšasové v hinduistické kultuře, Quinametzin u Mayů a Aztéků… Kamkoli jste se podívali, všude se vyprávělo o obrech, kteří působili jako vůdci, ne nutně dobrotiví, předků dané civilizace. Přinejmenším uznáte, že bylo normální mít o ně jistou zvědavost.
Co říká archeologie a antropologie
Na tomto místě je čas položit na stůl dvě skutečnosti, které přesahují rámec výše zmíněné náboženské či kulturní science fiction. První z nich je, že věda stále jasněji ukazuje, že globální potopa skutečně existovala. Ne nutně jako boží trest, při němž pršelo 40 dní, ale jako přírodní katastrofa s katastrofálními následky.
Příklady jako sopečná zima, přívalové deště nebo stoupající hladina vody v oblastech, jako je Černé moře, s největší pravděpodobností způsobily těžké ztráty na životech, které byly dostatečně šokující, aby se zformoval příběh, který se předával z generace na generaci a přikrášloval se jeden po druhém, až se z něj stal mýtus, který všichni známe. Svědčí o tom skutečnost, že podobné příběhy mají Peršané, Indové, Číňané a dokonce i Australané.
S obry a nefilimy je to do jisté míry stejné. Na jedné straně je tu pojem akromegalie, lidově zvaný gigantismus. Vzácný stav, při němž hypofýza produkuje nadbytek růstových hormonů, což způsobuje, že člověk vyroste větší, než bychom považovali za běžné u zbytku populace. Dopad toho, že se některé civilizace setkaly s někým, kdo touto nemocí trpí, by mohl být ekvivalentem toho, jako kdyby se některé starověké civilizace setkaly s bílým mužem, jako v případě lidu Moon Eyes v Apalačsku.
Na druhé straně je to, jak čas dokáže proměnit, zveličit a mytologizovat právě tento příběh. Při absenci skutečných archeologických důkazů se vědci chopili metafor a symboliky, aby dali nefilům a dalším obrům smysl. Nejen v případě akromegálie, ale také jako způsob vysvětlení moci soupeřících klanů, které mohly být kvůli své mocenské nebo kulturní převaze považovány nejen za obry, ale také za civilizace schopné zničit ostatní. Odtud také pravděpodobně pochází pojem padlých andělů.