Americká společnost Lockheed Martin představila experimentální raketomet, který překonává dosavadní systémy HIMARS hned v několika ohledech.
Lockheed Martin vyvíjí novou generaci raketových systémů, která by mohla přinést revoluci v dělostřelecké technologii. Nový experimentální raketomet má oproti současným systémům HIMARS zásadní výhodu – zvládne vystřelovat čtyři rakety v čase, během kterého HIMARS odpálí jednu. Takové zrychlení je možné díky zdvojnásobení kapacity bojové munice a modernizovaným systémům nabíjení, které eliminují zbytečné prostoje mezi jednotlivými odpaly.
Delší dostřel i moderní technologie
Kromě vyšší rychlosti má nový systém také delší dostřel, a to až 700 kilometrů. To je možné díky integraci nejmodernějších raket PrSM (Precision Strike Missile), které vynikají nejen delším dosahem, ale také vyšší přesností a schopností zasáhnout pohyblivé cíle. Tyto vlastnosti dávají systému strategickou výhodu zejména v konfliktech, kde je třeba reagovat na neustále měnící se podmínky na bojišti. Rakety navíc umožňují likvidaci cílů s neznámými nebo neustále se měnícími souřadnicemi, což zvyšuje flexibilitu systému v operacích.
Další zásadní inovací je implementace automatizovaných technologií, které umožňují dálkové ovládání systému. Díky tomu lze minimalizovat riziko pro obsluhu a zároveň optimalizovat výkon. Lockheed Martin při vývoji klade důraz na schopnost rychlé reakce v reálných bojových podmínkách a na nasazení v oblastech s vysokou pravděpodobností konfliktu, jako je například region Tichomoří. Tento přístup reflektuje rostoucí důraz americké armády na moderní bojové taktiky a využití bezpilotních technologií.
Raketomet má šanci dostat se k reálnému nasazení v akci
Testy ukazují slibné výsledky. Přestože se raketomet nachází stále ve fázi vývoje, jeho potenciál je zřejmý. Pokud bude tento projekt dotažen do konce, nový systém se pravděpodobně stane klíčovým prvkem amerického arzenálu. Očekává se, že tento systém bude sloužit jako odpověď na rostoucí vojenské ambice soupeřících mocností, zejména v oblasti Asie a Pacifiku.
Raketomet však nečelí pouze technickým výzvám. Jedním z klíčových otázek je jeho integrace do stávající vojenské infrastruktury a také náklady spojené s masovou výrobou. Přesto se zdá, že systém má u americké armády zelenou a jeho vývoj bude nadále pokračovat.