Ačkoli to může znít zvláštně, olizování minerálů ochutnávání vody je v rámci profere geologů poměrně běžnou praxí. Své o tom ví i Barbara Sherwood Lollar, která se napila zatím nejstarší vody na světě.
Voda je považována za hlavní zdroj života na naší planetě, protože je ve větší či menší míře součástí každého organismu. Nejstarší zdroje vody pak v sobě samy uchovávají mikroorganismy, které se v jiných prostředích nevyskytují, a dodávají tak tekutině jedinečnou chuť. Když však geoložka Barbara Sherwood Lollar objevila jeden takový zdroj, neodolala a rozhodla se vodu ochutnat. O své dojmy se pak podělila ve vědecké studii, která byla v roce 2013 publikována v časopise Nature.
Díky odvážné vědkyni známe chuť prekambrické vody
Po této první chuťové analýze byly v laboratořích provedeny příslušné testy a rozbory s cílem určit složení této vody. Analýza ukázala přítomnost prvků, které před 2,6 miliardami let měly v prostředí větší zastoupení, například xenonu, neonu či argonu, které jsou v dnešní atmosféře přítomny pouze zbytkově. Stáří Země se přitom odhaduje na 4,6 miliardy let, takže tato voda pochází z doby, kdy byla planeta stará pouhé 2 miliardy let, což je ještě dávno před érou dinosaurů. Chuť pak byla nepříliš překvapivě jako „hořká a slaná“, přičemž Sherwood Lollar popsala, že obsah soli byl v tekutině vyšší než v mořské vodě.
Není pochyb o tom, že podobné studie a objevy mají zásadní význam pro poznání naší planety. Proto se věda často snaží odpovědět na otázky, které vznikly dávno před naší pouhou existencí. Často však stačí podívat se mnohem blíže k civilizacím před tisíci lety, abychom objevili mnoho odpovědí, které byly vyřešeny již před touto dobou.
Koneckonců, kdybychom stáří Země zkrátili na 24 hodin, celá historie lidstva, od prvního druhu hominidů až po současnost, by za celou dobu existence naší planety představovala úměrně méně než 1 minutu. V tomto minimálním časovém rámci však evoluce našeho druhu generuje změny, které by přirozeně probíhaly exponenciálně déle. Proto je péče o naši planetu stále naléhavější prioritou globálního programu.
Kdo nezná minulost, je odsouzen k jejímu opakování, a proto je tento typ výzkumu a uchování všech těchto poznatků také zásadním prvkem pro to, aby společnost mohla pokračovat vpřed a neztratila klíčové reference.