Silicon Valley se „zaměřuje na lehkovážnosti a ignoruje skutečné výzvy,“ říká kontroverzní generální ředitel, jehož společnost vyvíjí software používaný ve vojenských operacích.
Silicon Valley se nechává unášet a nikdo není u kormidla. Alespoň to si myslí Alexander Karp, generální ředitel společnosti Palantir. Pokud to někdo neví, společnost, které předsedá, je firma na analýzu dat založená kapitálem CIA a specializující se na vojenské zpravodajství, masové sledování a bezpečnostní operace používané ve všem od deportací imigrantů až po válečné strategie, jako je ta na Ukrajině.
Proč je tedy Alexander Karp ve zprávách, kromě toho, že je generálním ředitelem společnosti Palantir? Inu, společně s Nicholasem Zamiskou (právním poradcem generálního ředitele) napsal knihu nazvanou The Technological Republic: Hard Power, Soft Belief, and the Future of the West (Technologická republika: Tvrdá moc, měkká víra a budoucnost Západu), která podle TechCrunche zastává podnětnou linii, jež ze současného stavu viní Silicon Valley. Ale v jakém smyslu? Pokusme se to uvést na pravou míru.
Vypočítavý útok na technologický průmysl
Karp využil tuto knihu k třívrstvému útoku: narativu o „technologické zradě“, mýtu o „účelovém kapitalismu“ a démonizaci vnitřního disentu. Pokusme se je postupně rozbalit, abychom je lépe pochopili.
Pokud jde o „technologickou zradu“, generální ředitel staví svou kritiku na historickém zkreslení: tvrdí, že Silicon Valley opustilo své „původní poslání“ vytvářet transformační technologie, jako byl ARPANET nebo mikročipy. Generální ředitel společnosti Palantir a jeho spoluautor zapomínají dodat několik důležitých faktů, například že 78 % investic do výzkumu a vývoje v Silicon Valley v letech 2010 až 2024 pochází od soukromých společností (a nikoli od vlády) a že projekty, jako jsou kvantové počítače nebo jaderná fúze, jsou v rozporu s jejich vyprávěním.
Pokud jde o řešení druhé vrstvy, Karpova řeč o „znovuzískání severu“ výslovně odkazuje na tři body: upřednostnění kontraktů s bezpečnostními agenturami před civilními produkty, podřízení inovací geopolitickým cílům Západu a odstranění etických překážek vývoje umělé inteligence pro vojenské účely. Poslední bod je zčásti zastřenou kritikou společností Apple a Tesla, které kdysi chtěly vývoj modelů AI zastavit, ačkoli nyní má Elon Musk Grok a Tim Cook Apple Inteligence.
Aby se Karp vyslovil pro odstranění překážek bránících vývoji AI pro vojenské účely, použil jako klíčový příklad software MetaConstellation, který se používá na Ukrajině k optimalizaci dělostřeleckých útoků. Karp tento software označil za „taktické jaderné zbraně v digitální podobě“, protože tato platforma může díky umělé inteligenci zcela změnit vedení války, takže dělostřelecké údery budou mnohem rychlejší a přesnější. Na druhé straně se ve zbrojním průmyslu ozývají hlasy, které poukazují na to, že tato analogie skrývá etická rizika a zveličuje skutečné schopnosti, aby získala vojenské zakázky.
A konečně Karp používá termín „woke“ pro lidi, kteří zpochybňují autoritářské vládní prvky, jako je spolupráce s imigračním a celním úřadem při provádění masových deportací, smlouvy, které má americká vláda s vládami, jako je Maďarsko nebo Izrael, nebo umisťování prediktivních sledovacích systémů do rasově odlišných čtvrtí.
Alexander Karp se tímto manifestem staví do pozice zastánce technologické militarizace pod rouškou kritiky současného směřování Silicon Valley. Jeho argumenty, které zdaleka nepropagují etičtější nebo odpovědnější průmysl, odhalují vizi, v níž by technologie měly sloužit především geopolitickým a národním bezpečnostním zájmům, a ne jakýmkoli humanitárním ohledům.
Čas ukáže, zda Silicon Valley vyslyší tuto výzvu a stane se jen další odnoží vojensko-průmyslového komplexu, nebo zda se naopak objeví alternativní vize, v níž technologické inovace mohou skutečně sloužit kolektivnímu blahu, aniž by se staly nástrojem kontroly a nadvlády. Karpova kniha prozatím zůstává svědectvím o světonázoru, v němž technologie slouží moci, nikoli lidem.