S něčím, co už skončilo na školách, vysokých školách a univerzitách, v důsledku tohoto trendu nyní 20 % firem uznává, že rodiče doprovázejí své děti na pracovní pohovory. Je to však hrana, která se dotýká obou stran, a generace Z, která vyrůstala v prostředí helikoptérových rodičů, propadá stejné chybě.
Generace Z a helikoptéroví rodiče
Termín helikoptérové rodičovství, známý také jako hyperrodičovství, vznikl v roce 1969 na základě výpovědi jednoho z mladých lidí, který tvrdil, že se nad ním matka neustále vznáší jako vrtulník.
Tato neustálá přehnaná ochrana vedla k tomu, že si děti chodily stěžovat na známky k učitelům, místo aby se ony samy postavily domnělé nespravedlnosti. Stejná přehnaná ochrana dnes vede ty, kteří v ní vyrostli, k tomu, že chodí na pracovní pohovory a snaží se své děti vyzdvihnout, když jde o získání zaměstnání.
S příchodem mobilních telefonů se neustálé spojení stalo pro helikoptérové rodiče největší pupeční šňůrou na světě a potřeba vědět, co dělají a kde jsou, ještě více explodovala díky aplikacím jako Life360 a Find My Phone. To, co se zpočátku zdálo být zaměřeno na hledání telefonu v případě jeho krádeže a sdílení polohy s jiným zařízením za účelem jeho lokalizace na mapě, se stalo nehorázným zásahem do soukromí podpořeným absolutní kontrolou polohy, který nyní generace Z postavila na hlavu.
Poté, co vyrostli s touto možností označující jejich soukromí, se nyní sdílení polohy v reálném čase stalo pro mladé lidi nástrojem pro geolokaci jejich rodičů. Na půl cesty mezi zvědavostí a pocitem bezpečí se z rodičů na děti přenesla potřeba neustále sledovat polohu svých rodičů, aniž by někdy věděli, že mají tuto možnost aktivovanou.
Někteří v tom vidí způsob, jak zůstat v kontaktu, aniž by museli týden co týden volat. Pro jiné je to však jasný a zbytečný zásah do soukromí, kdy technologie zaměřená na zneužívání kontroly jedním či druhým se otočila o 180 stupňů, kdy kontrolu převzala generace Z . V tomto případě se jedná o zásah do soukromí.