Ve společnosti, která chce být zelená, je třeba provést revoluci v dodávkách energie a zdrojů a zdá se, že Rusko pracuje na něčem jiném.
Tento národ pracuje na zeleném vodíku a experimentuje s ním; zdá se však, že by v tomto procesu mohl vyvolat napětí s Evropou, protože signalizuje potenciální zbrojení v energetické politice. To je nebezpečný krok ze strany Ruska.
Generální ředitel společnosti Gazprom Hydrogen, dceřiné společnosti Gazpromu, Konstantin Romanov, oznámil 23. října 2024 během Mezinárodní konference o vodíkové energii (IH2CON) v Moskvě záměr společnosti zkoumat výrobu přírodního (bílého) vodíku na plynových polích východní Sibiře. Při těžbě plynu v oblastech, jako je Čajandinskoje a Kovyktinskoje, se kromě metanu produkují také složky jako propan, vodík a další.
Energetická zbraň, nebo strategická výhoda?
Uvědomujeme si, že ruská snaha o rozvoj zeleného vodíku není jen o ochraně životního prostředí nebo o ekologickém přístupu, ale spíše o geologické energii. To by mohlo nakonec a potenciálně dát Rusku moc, kterou chce, a to dominovat na světovém trhu s vodíkem; s tím, že tento národ chce být tím, kdo bude dodávat alternativní zdroj energie i Evropě.
Evropa, která tento krok sleduje a pozoruje zpovzdálí, však zůstává opatrná. Tento nový vodíkový program by mohl zvýšit dlouhodobou závislost země na ruské energii, což vyvolává obavy. Podle kritiků může Rusko využít kontrolu nad dodávkami vodíku jako strategický nástroj politického nátlaku na evropské země.
Rusko postupně ovládá trh se zeleným vodíkem
Než se dostanu k tomu, proč, dovolte mi uvést příběh na pozadí Ruska a Evropy v kontextu zelené energie (vodíku). V rámci podpory obnovitelných zdrojů energie odhalila Evropská unie záměr vytvořit vodíkové odvětví. Přerušovaná výroba obnovitelné energie je problém, který vodík řeší tím, že funguje jako forma skladování energie.
Elektrolýza vody slouží k výrobě „zeleného“ vodíku z přebytků elektrické energie, například z větrných turbín v noci. Tento vodík lze použít k výrobě energie v obdobích vysoké poptávky, což zaručuje stálé dodávky. Rusko však vzhledem ke své závislosti na nízkouhlíkových zdrojích energie, jako je zemní plyn, jaderná a vodní energie, tuto potřebu nemá.
Vzhledem k tomu, že úroveň spotřeby je výrazně nižší než v Evropě, slouží domácí trh s vodíkem především chemickému a metalurgickému průmyslu. Přestože místní zásoby vodíku jsou stále nedostatečné, Rusko plánuje vyvážet přebytečný vodík do asijských zemí, jako je Čína, Japonsko a Jižní Korea, kde se zkoumají možnosti jeho využití pro skladování energie.
Nová hrozba ovlivňuje přechod Evropy na zelenou energii
Proč tedy nyní nová hrozba ovlivňuje přechod Evropy na zelenou energii? Důležitou součástí evropské zelené energetické politiky je snižování závislosti na konvenčních fosilních palivech. Při tomto přechodu má vodík – zejména zelený vodík – zásadní význam. Tyto záměry však komplikuje vstup Ruska na trh. Ačkoli je výroba zeleného vodíku na domácím trhu nákladná, ruský přírodní vodík, který se získává z podzemních zásobníků, představuje levnější, ale pro životní prostředí méně příznivou náhradu.
Celá tato myšlenka a krok vyvolává geopolitické napětí, a co ho ještě zhoršuje, respektive představuje hrozbu pro Evropu, je to, že se nejedná o soukromou záležitost, ale o revoluci, která se odehrává na veřejnosti. Snahy Evropy o diverzifikaci energetických zdrojů by mohly být ztíženy Ruskem. Stejně jako historické využívání ruských zdrojů zemního plynu by se tato ekonomická výhoda mohla brzy proměnit v politický vliv.