Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) je od svého spuštění v roce 1998 symbolem mezinárodní spolupráce a vědeckého pokroku. ISS se však blíží ke konci své cesty a do roku 2031 bude vyřazena z provozu, deorbována a zničena, což bude znamenat konec výjimečné éry lidského výzkumu vesmíru – éry, jejíž odkaz bude určovat všechny budoucí snahy ve vesmíru.
ISS, projekt v hodnotě 150 miliard dolarů, je již více než dvě desetiletí oporou lidských kosmických letů. ISS byla vybudována s pomocí 15 zemí a poprvé hostila astronauty z 20 zemí, když byla v roce 2000 zahájena její první dlouhodobá mise. Pro jednu generaci toto místo znamenalo lidskou přítomnost ve vesmíru a zajistilo, že každý den po dobu více než 30 let někdo žil mimo planetu. Čas si však vybral svou daň. Stárnoucí infrastruktura podle zpráv vychází s tím, že asi 80 % systémů z Ruska bylo prohlášeno za prošlé. V nákladním modulu Zarja se objevují trhliny a úniky vzduchu, což poukazuje na to, jak křehká stanice ve skutečnosti je. Geopolitické problémy vyvolané válkou na Ukrajině ovlivnily mezinárodní spolupráci a vyústily v plán ukončit misi do roku 2030.
NASA uzavřela se společností SpaceX
Na základě smlouvy poskytne NASA společnosti SpaceX částku, která může přesáhnout 843 milionů dolarů, na řízení sestupu její vesmírné stanice. Vyžaduje, aby SpaceX připojila k ISS speciální vlečné zařízení a navedla ji do atmosféry směrem k tichomořskému Point Nemo, odlehlé oblasti často označované za pohřebiště kosmických lodí.
Tento bod, vzdálený více než 2 700 kilometrů od nejbližší pevniny, je místem, kam míří zesnulé kosmické lodě, včetně vesmírné stanice Mir provozované Ruskem v roce 2001. Řízený návrat do atmosféry minimalizuje riziko pro obydlené oblasti: méně než 1 z 10 000 má možnost zranění v důsledku úlomků. Řídící mise nechají ISS přirozeně sestoupit ze současné oběžné dráhy 400 km na 280 km. Tam ji vlečná loď SpaceX vynese do výšky 220 km, kde hustší zemská atmosféra začne tuto konstrukci rozkládat. Většina z ní shoří prudkým třením, zatímco některé konstrukce, jako například segmenty příhradové konstrukce, mohou přežít a spadnout do oceánu.
Ochrana Země před padajícími úlomky
Žádná operace není bez rizika, i když je důkladně naplánována. Není novinkou, že jsme svědky nekontrolovaných návratů jiných kosmických lodí, jako jsou čínské rakety Dlouhý pochod, které zanechávají jasné varování před potenciálním nebezpečím, které by mohl způsobit kus padajícího odpadu.
Řízený sestup ISS z vesmíru má za cíl zabránit decimování z takových důvodů, přičemž samotný úkol je náročný vzhledem k obrovskému kusu hmoty (odpovídající dvěma modrým velrybám), který je s ním spojen. Do hry vstupují také environmentální aspekty.
Toxické látky, mezi něž patří hydrazin, forma raketového paliva, mohou přežít návrat do atmosféry a mohou se stát problémem pro mořské ekosystémy. Tyto problémy mohou být v rozporu s Úmluvou OSN o mořském právu i s nedávno schválenou Globální smlouvou o oceánech, která má chránit mezinárodní vody před škodlivými činnostmi.
Vyřazení ISS z provozu vyvolává úvahy o budoucím tažení lidstva do vesmíru. Absence tohoto zařízení vytvoří velkou mezeru, ale zároveň poskytne prostor pro nová dobrodružství. Projekty, jako je Tiangong – vlastní čínská vesmírná stanice, komerční iniciativy jako Axiom nebo Orbital Reef a lunární stanice Gateway od NASA, která má být dokončena v roce 2028, by lidem jen dodaly další podněty k invazi do vesmíru.
Indická vesmírná stanice plánovaná na rok 2030 je dalším prohlášením o globálním pokroku. ISS slouží jako zkušební základna pro širokou škálu technologií, které by mohly být potřebné při budoucích misích na Měsíc, Mars a další. Její ohnivý sestup do atmosféry bude znamenat konec jedné éry a posune lidstvo k novým hranicím a uctí její velký odkaz.