Tento typ technologie má zajímavější využití, než se zdá.
Obvykle po soužití se psy snadno poznáte, co chtějí, když rychle identifikujete jejich štěkot. Není to však stejné, když si hrají, jako když se snaží označit své teritorium například před jinými zvířaty nebo lidmi. Ne každý měl psa, a proto nemusí nutně rozumět jejich „slovní“ nebo tělesné řeči. Ve skutečnosti existuje mnoho aplikací, které lze využít k rozlišení psích plemen nebo dokonce k jejich vhodnější výchově. Proto jistý tým vyvinul pomocí umělé inteligence technologii, která umožňuje poznat, co štěkot těchto zvířat znamená, a pravdou je, že toho dosáhl poměrně kuriózním způsobem.
Lepší porozumění psům, ale i světu kolem nás
Článek, který je k dispozici pro preprint na Arxiv.org, odhalil skutečně úžasnou novou technologii. Tým vědců dokázal dekódovat význam psího štěkotu. Využili k tomu výpočetní výkon umělé inteligence a korpus velmi kompletních nahrávek štěkání, vrčení a vytí 74 zcela odlišných domácích psů v různých situacích a sledovali, jak reagují na jednotlivé podněty.
Zajímavé je, že použili model umělé inteligence Wav2Vec2, který byl skutečně zaměřen na lidi a rozpoznávání řeči. Dokázali jej však bez problémů extrapolovat na zvuky psů. To je zajímavější, než se zdá – má lidský hlas nějaké paralely s jinými způsoby komunikace savců? Je zřejmé, že ano, protože byl dokonale extrapolován, což naznačuje jistou nevyhnutelnou souvislost mezi velmi podobnými druhy.
Z tohoto bodu byli schopni vypozorovat až 14 různých podtypů psích zvuků. Rozdělili je na tři: pozitivní, smutný a úzkostný a konečně agresivní štěkot. Tímto způsobem byli schopni syntetizovat potřeby, které pes projevuje v závislosti na tom, jaký hluk vydává, a dokázali tak mnohem přístupnějším způsobem porozumět jeho potřebám. Všichni majitelé psů však po nějaké době společného soužití vědí, k čemu se jednotlivé zvuky, i ty nejjemnější, vztahují. Nezkušení lidé však mohou tyto signály vést k nedorozumění, které může být stresující jak pro zvíře, tak pro člověka.
Umělá inteligence dokázala správně interpretovat 62,2 % případů, i když mezi jednotlivými plemeny psů byly patrné rozdíly. Ti s hlasitějšími zvuky byli snáze dešifrovatelní, zatímco ti s nižšími registry to stroji téměř znemožnili. Ačkoli se tedy v této oblasti musíme ještě hodně učit, je zřejmé, že by mohlo jít o velký skok vpřed v tom, co víme o komunikaci zvířat.
Především je však neuvěřitelně užitečná, pokud jde o to, aby se aplikovaný výzkum u lidí mohl přenést do jiných oblastí biologie, které mají s naším druhem jen málo společného. Je to opravdu zajímavý skok vpřed pro budoucnost jakéhokoli výzkumu nebo vývoje, který může být v tomto ohledu prováděn.