Vědcům z univerzity v čínském Wuhanu se podařilo simulovat složení měsíční půdy a vytvořit z těchto materiálů možné základy budoucí lunární základny.
Čína se již nějakou dobu zabývá výzkumem minerálů na Měsíci a zdá se, že vesmírné závody se po letech ostrakizace vzpamatovaly díky odhodlání asijského giganta pokračovat v krocích, které jsou již historií průzkumu, například nedávno získala vzorky ze skryté strany Měsíce.
O dalším kroku čínských vědců informoval deník South China Morning Post. Zdá se, že Národní inovační centrum digitálních stavebních technologií na Huazhongské univerzitě vědy a technologie v (bohužel) slavném městě Wuhan pracuje na simulaci měsíční půdy s jejím skutečným složením a materiály, což by mohlo být přiblížením základů budoucí čínské lunární základny.
Takto se na samotném Měsíci vyrábějí bloky pro stavbu budoucích vesmírných stanic
Materiály, které čínští vědci představili, jsou cihly, které lze vzájemně propojit do čtverců o výšce 3 cm a straně 10 cm a které by v budoucnu měly být vhodné pro vytvoření základů lunární základny, protože jsou při syntetických testech pevnější než standardní betonové cihly, které používáme na Zemi.
Nejzajímavější je právě to, že toto výzkumné centrum bylo otevřeno v roce 2022, takže za necelé dva roky dosáhli dříve nemyslitelných pokroků, jako je vytvoření těchto černých cihel podobných čediči, který se samozřejmě na povrchu Měsíce snadno nachází.
Takto pyšný byl Zhou Cheng, profesor Národního centra pro inovace digitálních stavebních technologií, když prezentoval pokrok ve svém výzkumu:
„Tyto cihly jsou vytvořeny simulací složení skutečné měsíční půdy a následným procesem spékání. Pevnost v tlaku těchto ‚cihel z měsíčního regolitu‘ je třikrát nebo vícekrát vyšší než u běžných cihel a betonových bloků, protože jsou schopny odolat více než jedné tuně na centimetr čtvereční.“
Každá z těchto cihel váží asi půl kilogramu a byly navrženy tak, aby je bylo možné sestavit mimo Zemi bez použití lepidel, tmelů nebo hřebíků, což efektivně maximálně usnadňuje stavební techniky mimo zemskou gravitaci a s velmi omezenými nástroji a zásobami.
Inženýři a výzkumníci potvrzují, že bloky byly vytvořeny pouze za použití simulovaného regolitu měsíční půdy, takže by si astronaut mohl na Měsíci efektivně vytvářet bloky podle libosti s omezeným počtem nástrojů a komponentů, a to i za použití sluneční energie.
V podstatě stačí měsíční písek, forma a horký lis, jak zdůraznil sám Čou Čeng:
„Inženýři odváží námi simulovanou měsíční zeminu, vloží ji do formy, vyvinou na ni rovnoměrný tlak a poté ji zahřejí ve vakuovém horkém lisu při teplotách kolem 1 000 stupňů Celsia.“
Další kroky výzkumu se zaměří na vytvoření série bloků různých konstrukcí, složení a výrobních parametrů, aby mohly být všechny tyto testovací díly odeslány na čínskou vesmírnou stanici na palubě kosmické lodi Tianzhou-8. Tyto prototypové bloky pak budou testovány mimo Zemi v situaci, která se více podobá té, s níž se setkají na Měsíci.
Zkoušky budou zahrnovat všechny druhy mechanických, termodynamických a radiačních testů, přičemž bude třeba vyřešit a prokázat důležité problémy, jako je odolnost vůči teplotním výkyvům, protože na Měsíci by odolávaly teplotám od 180 stupňů Celsia přes den až po -190 stupňů Celsia v noci.
Důležitým pracovním koněm bude také odolnost vůči kosmickému záření a mikrometeoritům, takže testy mimozemské degradace jsou nezbytné, pokud se chce Čína chlubit tím, že má první stavební materiál vytvořený mimo Zemi.
„Složení půdních částic se na různých místech a v různých oblastech liší. Naším cílem je pochopit zákonitosti degradace těchto cihel při různých formovacích procesech v prostředí kosmické stanice.
Čas je neúprosný, protože obří asijská země chce do roku 2030 uskutečnit přistání na Měsíci s lidskou posádkou s cílem dokončit výstavbu této mezinárodní stanice pro vědecký výzkum a průzkum vesmíru přímo z Měsíce v roce 2040.
Šlo by o to, aby se stejně odolné a platné konstrukční materiály opatřily přímo z Měsíce, takže by mise opouštějící Zemi mohly ušetřit drahocenný prostor a hmotnost, což by zřejmě bylo v raketách jako skutečné zlato. To by astronautům umožnilo vozit s sebou jiné, důležitější předměty a nástroje, které se na naší přirozené družici nedají získat, a které proto musí planetu samozřejmě opustit.