Justine Musk pochází z Kanady a je známou spisovatelkou fantasy, která je kromě svých románů známá po celém světě i tím, že byla první manželkou Elona Muska. Již v roce 2014, šest let po rozchodu s miliardářem, vystoupila v přednášce na TEDu, v níž se podělila o jedno z tajemství úspěchu nejbohatšího člověka světa: psychologii odporu a umění říkat „ne“.
Kromě toho, že vyzdvihla talent Elona Muska, jeho bývalá manželka poukázala na to, že jednou z dovedností, které majitele společností Tesla a SpaceX katapultovaly tam, kde je dnes, je něco tak zdánlivě jednoduchého, jako říkat „ne“ všemu, co by mohlo neproduktivně zabírat jeho čas, a upřednostňovat tak vše ostatní, co by ho mohlo posunout k úspěchu. Na první pohled to zní jednoduše, ale skutečnost je mnohem složitější.
Související článek
Muskovo tajemství úspěchu: říkat „ne“
Podle spisovatele byla v kariéře Elona Muska jediná věc, která byla stejně důležitá jako umět říkat „ne“, posedlost svým cílem. Na konferenci vysvětlil, že jde o životní filozofii, která je v každém případě úzce spojena s touto psychologií odporu: „Říkal ne lidem, kteří chtěli jeho čas, pozornost a energii. Říkal ne způsobem, který chránil jeho zdroje, aby je mohl nasměrovat ke svým vlastním cílům. A já jsem pochopil, že za každým ne se skrývá hlubší „ano“ tomu, co chcete. Vaše hluboké ano je vaše právo snít“.
Justine Musková se ve své přednášce zamýšlela nad tím, že jde o vrozenou schopnost, kterou ona sama časem ztratila, ale která je klíčová u těch, kteří dosáhli úspěchu jako Elon Musk. Dříve než se k této schopnosti dostala, zdůraznila, že zvládnutí „ne“ odráží dvě mocenské dovednosti: schopnost umět čelit negativním reakcím těch, kteří jsou na straně příjemce tohoto odporu, a preciznost v řízení vlastního času, která je spojena s vítězstvím této možnosti.
Jiný známý miliardář, Bill Gates, poznamenal, že jeho přítel Warren Buffett je dalším klíčovým příkladem toho, jak se „ne“ často stává prvním odrazovým můstkem k úspěchu: „To, že tak pečlivě nakládá s časem, má dny, kdy nemá na programu nic… sednout si a přemýšlet může mít mnohem vyšší prioritu. To, že vám zabere každou minutu vašeho rozvrhu, není ukazatelem vaší serióznosti.“
Je to zvláštní mantra, kterou zastával i Steve Jobs, který v rámci filozofie „rychle říkat ne a pomalu říkat ano“ upozorňoval, že stejně jako v případě Elona Muska říkat na všechno ano znamená nechávat za sebou úkoly, které jsou mnohem důležitější, ať už pro osobní rozvoj, nebo pro společnost, která spočívá na jeho bedrech. Problém psychologie odporu spočívá v tom, že ačkoli se s ním rodíme, společnost nás paradoxně vyzvala, abychom říkali ne.
Psychologie opozice jako evoluční přežití
Říkat „ne“ je plodem evoluce lidského rodu. Je to stejně platný mechanismus přežití jako strach nebo nedůvěra, který nás udržuje při životě tím, že nám nabízí možnost vyhnout se sociálním hrozbám a rizikům. Je to něco, co, jak uvedla Justine Musková ve své přednášce, patří k vrozené schopnosti, která je klíčová pro vývoj dítěte a která se objevuje ve věku od 18 měsíců do 3 let.
Avšak stejně jako v případě strachu nebo nedůvěry se toto rané vývojové stadium opoziční psychologie nakonec stalo sociálním stigmatem, které si neseme do dospělosti. Není totiž náhodou, že v kulturách, jako je Japonsko, je vyslovení „ne“ považováno za neuctivé a nezdvořilé.
Odmítnout něco znamenalo vystavit se situaci, kdy riziko odmítnutí mohlo znamenat izolaci jedince, což vedlo ke ztrátě zdrojů, které omezovaly přežití ve skupině. Právě tento strach z odmítnutí nás spolu s touhou vyhovět a vyhnout se konfrontaci tlačil k tomu, abychom se vzdali „ne“ jako sociálního konstruktu a přijali přijetí. To, co se kdysi stalo nástrojem přežití, se brzy stalo něčím, co bylo dostupné pouze těm, kteří měli dostatek moci říkat „ne“ bez následků.
Psychologie, vědoma si jeho hodnoty ve společnosti, ale také jeho nebezpečí, zkoumala, jak je „ne“ schopno zlepšit naše vztahy a sebeúctu, aniž by poškodilo naše sociální prostředí, a vypracovala techniky, jako je metoda pozitivního rámování, která nás vyzývá, abychom „ne“ zařadili mezi dva pozitivní aspekty a minimalizovali tak jeho dopad, aniž by se zmírnila jeho síla. To, že jeho zvládnutí je důležité pro dosažení úspěchu, je na případech, jako je ten Elona Muska, více než prokázáno.