Nedávná studie ukázala, že čtenáři dávají přednost básním generovaným umělou inteligencí před díly literárních osobností, jako je Shakespeare nebo Dickinson, což vyvolává otázky o tradičních standardech umělecké tvořivosti.
Umělá inteligence mění způsob, jakým vnímáme umění, a poezie není výjimkou. Studie odhalila, že mnoho lidí dává přednost básním vygenerovaným umělou inteligencí před básněmi napsanými legendárními autory, což vyvolává otázky o lidské kreativitě versus technologické efektivitě (a také o tom, jaké výsledky přináší čtení bez předsudků).
Toto překvapivé zjištění, o němž informoval časopis New Scientist, vychází z experimentu, při němž účastníci četli básně, aniž by věděli, zda jsou dílem lidí, či strojů. Výsledky poukázaly na nečekanou preferenci algoritmických skladeb a zdůraznily, že vnímání umění může záviset spíše na emocionálním dopadu než na znalosti autorství.
Výzkumníci zjistili, že umělá inteligence dokázala reprodukovat emocionální a stylistické vzorce typické pro klasickou poezii a vytvářela skladby, které u čtenářů rezonovaly. Tento jev naznačuje, že stroje mohou zachytit klíčové aspekty uměleckého projevu, alespoň po technické stránce. Preference těchto básní však byla ovlivněna i nedostatkem předpojatosti: účastníci, aniž by věděli, zda je autorem člověk, hodnotili pouze vnímanou kvalitu textu.
Překvapivá role umělé inteligence v poezii
Studie se rovněž zabývala omezeními umělé inteligence. Ačkoli byly vygenerované básně dobře přijaty, někteří účastníci poznamenali, že skladby postrádají hloubku komplexních témat, jako je osobní introspekce nebo subjektivní zkušenost, což jsou často znaky typické pro lidskou poezii. To je důkazem toho, že ačkoli je umělá inteligence účinná, její schopnost replikovat hlubší lidské emoce se ještě musí vyvíjet.
V jiných oblastech se umělá inteligence stále prosazuje. Na Amazonu je již k dispozici více než 200 knih napsaných pomocí ChatGPT, což dokazuje pokrok v oblasti generování literárního obsahu. Tato popularita však kontrastuje se závěry studie, podle nichž texty vytvořené umělou inteligencí stále nedokážou čtenáře plně přesvědčit. Ačkoli jsou technicky bezchybné, většina čtenářů odhalí vzory, které prozrazují jejich umělý původ, což vyvolává pochybnosti o jejich vnímané autenticitě.
V tak náročném oboru, jakým je akademická sféra, se AI také prosazuje: 10 % vědeckých článků publikovaných v roce 2022 bylo vytvořeno algoritmickými nástroji. To odráží nejen jejich schopnost splnit technické standardy, ale také zdůrazňuje potřebu zamyslet se nad dopadem těchto nástrojů v oborech, které vyžadují přesnost a intelektuální přísnost.