Geologové se zaměřili na hledání oblastí Země, které ukrývají energetické zdroje, ale aby obrátili energetické zákonitosti přírody ve svůj prospěch, objevily se nyní nové formy vodíku známé také jako „bílý“ nebo „zlatý“ vodík.
Odborníci se domnívají, že uplatnění nároku na potenciální zásoby, které se přirozeně nacházejí v podzemí a jejichž hmotnost dosahuje bilionů tun, jistě vyvolá „zlatou horečku“ v oblasti této energie, protože čistá energie se dostává do vážné konkurence. A vzhledem k něčemu šokujícímu na dně je skutečný potenciál těchto dolů mnohem rozsáhlejší, než se dosud předpokládalo.
Regulační priority přírodního vodíku
Podle čerstvých poznatků americké geologické služby (USGS) by se v horninách tvořících zemskou kůru mohlo nacházet až pět bilionů tun přírodního vodíku. I kdyby se z něj dalo získat jen nepatrné procento, což je velmi pravděpodobné, dokázalo by uspokojit světovou potřebu vodíku – která podle očekávání dosáhne do roku 2050 375 milionů tun ročně – na celá staletí dopředu.
Geoffrey Ellis, jeden z výzkumníků USGS, představil výsledky studie publiku na zasedání Americké asociace pro rozvoj vědy v Denveru těmito slovy: „Před padesáti lety se předpokládala poptávka ve výši 500 milionů tun ročně a i při obnově o několik procent by byla nabídka dostatečná na stovky let“.
Související článek
Potenciál těchto obrovských zásob spočívá v tom, že by mohly změnit energetické paradigma díky levnému a obnovitelnému zdroji vodíku. Financování vývoje technologií pro měření a výrobu přírodního vodíku americkou vládou ve výši 20 milionů dolarů (470 milionů korun) skutečně naznačuje, že by se mohlo jednat o řešení energetického problému pro svět v nepříliš vzdálené budoucnosti.
Nová zlatá horečka
Na rozdíl od metod výroby vodíku, jako je parní reforming metanu nebo elektrolýza, které jsou energeticky velmi náročné a drahé, se možnosti získávání přírodního vodíku jeví jako čistší a levnější.
Podle Mengliho Zhanga, který působí na Colorado School of Mines, má přírodní vodík zvláštní vlastnosti, které mohou zmírnit jeho dopad na životní prostředí. „Nastává zlatá horečka pro zlatý vodík,“ uvedla s tím, že se zaměření průmyslu změnilo a takové zásoby se nyní zkoumají.
Soupeření o komercializaci přírodního vodíku již začalo mezi australskou společností Gold Hydrogen a americkým podnikem Koloma sponzorovaným Billem Gatesem. Stále ještě zbývá vyřešit některé problémy, například proč oddělovat vodík od jiných sloučenin, jako je metan, ale díky technologickému pokroku by se brzy mohly stát bezproblémovými a aplikace ve velkém měřítku by byla možná.
Albánie a Mali mají značný potenciál
Jakkoli se to může zdát pozoruhodné, tržní uplatnitelnost těžby přírodního vodíku zůstává velmi sporná. Většina dosud objevených těžebních pánví je obvykle spojena s jinými plyny, což vyžaduje ekonomicky přijatelný způsob jejich separace.
Některé nové objevy, jako například pramen v Albánii, který ročně vydá asi 200 tun vyčištěného vodíku, však ukazují, jak moc je tento zdroj ještě zajímavý. Jediné aktivní zařízení, které se dnes věnuje přírodnímu vodíku, je v Mali v západní Africe, kde se plyn využívá pro kombinovaný cyklus plynových turbín CGGT, výrobu elektřiny pro vesnici spolu s ostatními regiony.
Podle Alexise Templetona z Coloradské univerzity v Boulderu se geologové začínají odnaučovat tuto vědu, popisují a zaměřují se na oblasti tvořené hydroxid-železitými aktivními substráty, které při kontaktu s vodou produkují vodík. Uvádí se, že provozní aktivity v této oblasti jsou na vzestupu, protože společnosti velmi touží po využití tohoto zdroje.
S pokrokem ve výzkumu se očekává, že přírodní vodík bude hrát významnou roli v globální energetické transformaci. Nedostatek fosilních paliv, drahé technologie a obavy z poškození životního prostředí, to se zdá být reálné pro široké časopisy barvy budoucích dodávek energie. Objevuje se však globální konkurence se sobeckými vyhlídkami na rozvoj jako palivo až bilionů tun ležící pod povrchem země připravené udržet zeměkouli po celé věky.