Kvasary jsou nejsilnější vesmírné objekty, poháněné supermasivními černými dírami a vyzařující tolik energie, že by dokázaly zničit planetu během několika sekund.
Tyto vzdálené nebeské objekty jsou poháněny záhadnými kosmickými silami. Moderní dalekohledy, jako je Hubbleův, nám umožnily tyto kvazary lépe pozorovat, což je pohled majestátní, ale zároveň děsivý.
Kvasary jsou aktivní galaktická jádra, která jsou poháněna supermasivními černými dírami, jejichž hmotnost je milionkrát až miliardkrát větší než hmotnost našeho Slunce. Supermasivní černá díra pohlcuje velké množství okolního plynu i prachu a vytváří rotující disk materiálu zvaný akreční disk.
Jak plyn rotuje kolem černé díry, zahřívá se a uvolňuje obrovské množství energie do větší vzdálenosti. Intenzivní teplo vznikající při tomto akrečním procesu činí z kvasarů jedny z nejzářivějších objektů ve vesmíru. Kvasary mohou vyzařovat světlo, které může 1000krát i vícekrát zastínit celou galaxii.
Související článek
Obrovské množství záření, které kvazar vyzařuje, jej činí viditelným ze vzdálenosti miliard světelných let, což vědcům umožňuje analyzovat galaxie v některých nejstarších obdobích vesmíru (například detekce nejsilnějšího výbuchu, jaký byl kdy zaznamenán).
100 000krát jasnější než Mléčná dráha
Síla kvasaru není jen teorie; je obrovská a také měřitelná. Kvasary vyzařují energii ohromující rychlostí, až 100 000krát větší, než je celková jasnost Mléčné dráhy. Tato obrovská energie pochází z nenasytného hladu černých děr po hmotě, která je směrována do vysokoenergetických výtrysků a také do silných paprsků záření, které dalece přesahují rozměry jejich hostitelských galaxií.
Kvasary generují vysokoenergetické výtrysky, které mohou významně ovlivňovat jejich okolí. Mohou skutečně ovlivňovat vývoj hostitelské galaxie tím, že regulují tvorbu hvězd a mění i mezihvězdné prostředí. V tomto procesu zpětné vazby mohou obrovské struktury tvořit nové hvězdy nebo působit jako tlumiče tvorby hvězd ohříváním okolního prostředí kolem kvasaru.
Taková energie připomíná neuvěřitelnou moc, kterou může mít supermasivní černá díra nad svým okolím. Pokud by se Země ocitla v dosahu výtrysků kvazaru, mělo by to katastrofální následky. I když jsou všechny kvazary daleko, jejich destruktivní potenciál je stále jedním z nejdůležitějších předmětů studia pro pochopení galaxií i černých děr.
Hubble odhaluje tajemství kvazarů
Hubbleův vesmírný dalekohled, který patří k nejmodernějším kosmickým observatořím všech dob, umožnil vědcům nahlédnout hlouběji do tajemství kvasarů. Nové poznatky o struktuře chování kvasarů a jejich vlivu na okolí se podařilo získat díky nedávným detailním snímkům, které Hubble pořídil.
Tato pozorování jsou užitečná také díky granularitě, kterou poskytují. Jedinečné možnosti Hubbla umožňují vědcům zkoumat složitou dynamiku akrečního disku kvasaru a trysek, které vystřelují z jeho pólů.
Díky zaměření na nejbližší pohled na tyto objekty Hubble zvýšil naše porozumění mechanice toho, jak kvazary uvolňují tolik energie a jak ovlivňují galaxie, v nichž se nacházejí. Tyto objevy byly významné pro naše chápání supermasivních černých děr a odhalily jejich podíl na vývoji i evoluci galaxií. Pomáhají také vysvětlit, jak kvazary fungují jako vesmírné signály, které osvětlují nejvzdálenější části časoprostoru, a nabízejí pohled do historie vesmíru.
Kvasary nejsou jen vzdáleným světlem hvězd, jsou to kosmické elektrárny. Přestože kvazary patří k nejděsivějším a nejvelkolepějším objektům ve vesmíru, které jsou schopny uvolňovat energii, jež může zničit planety i ovlivnit vývoj celých galaxií, patří také k nejděsivějším i nejvelkolepějším objektům ve vesmíru. Hubblova pozorování nám poskytla neocenitelné poznatky o těchto nebeských obrech. Díky dalšímu výzkumu budou kvazary jistě i nadále odhalovat záhady ve vesmíru a skryté energie, které mu vládnou.