Výzkum provedený na laboratorních myších naznačuje, že mozek podvědomě vytváří kopie jednotlivých vzpomínek, díky čemuž dokáže regulovat jejich změny v průběhu času. Pokud by se tato plasticita paměti prokázala i u lidí, mohli bychom naše vzpomínky přepisovat dle libosti.
Vzpomínky si každý z nás postupně vytváří celý život. S pokročujícím věkem, kdy se nejen učíme a získáváme nové zkušenosti, ale současně i častěji zapomínáme, se jejich struktura v průběhu času mění. Vědci přitom až donedávna usuzovali, že mozkové buňky, které mají na svědomí ukládání vzpomínek, kódují tyto paměťové informace pouze v jedné kopii. Z praktického hlediska to dává smysl – více kopií jedné vzpomínky je v kontextu paměti zbytečných, a zbytečně by tak docházelo k zahlcování našeho mozkového úložiště. Nejnovější studie však tuto teorii zpochybňuje.
Vzpomínky uložené v mozku se mění v čase
V rámci výzkumu publikovaného v časopise Science se tým švýcarských vědců zabýval studiem myšího mozku. Ve své práci pak experti zjistili, že v paměti hlodavců jsou uchovávány nejméně tři kopie dané vzpomínky, které jsou navíc kódovány na více místech pomocí různých skupin neuronů. Veškeré tyto informace jsou uloženy v hipokampu, oblasti mozku zodpovědnou za procesy paměti a učení. Pozoruhodné však je, že každá z kopií je svým způsobem unikátní, ať už časem vzniku, dobou existence či počtem změn, ke kterým po jejich uložení došlo.
Proces memorování v myším mozku je podle autorů studie zahájen vznikem neuronů schopných udržet dlouhodobé kopie dané vzpomínky. Ty jsou zpočátku slabé, postupem času však sílí a vytváří i stabilnější neuronové spojení. V této fázi dochází ke vznikům dalších kopií vzpomínek, které paměťovou síť rozvíjí. Síla však neroste donekonečna, a se stárnutím organismu se stabilita neuronů postupně začne opět vytrácet.
Související článek
O tom, jak funguje naše paměť, víme stále málo
Málokterá z dřívějších studií se detailněji zabývala samotným procesem ukládání vzpomínek, i tak však vědci mají poměrně přesnou představu o dlouhodobé stabilitě informací v paměti mozku. Díky výzkumům neurologů již například víme, že lidský mozek má tendenci zapomínat některé události poměrně krátce po tom, co se stanou, zejména, pokud jde o zážitky všedního dne. Podle studie z roku 2020 zveřejněné v časopise Psychological Science máme také tendenci vybavovat si detaily vzpomínek tím hůře, čím více času od nich uplynulo. Úměrně s tím se mění také podobnost jednotlivých informací uložených v naší paměti. Pokud si však účastníci výzkumu daný okamžik dokázali vybavit, byli ve svých odpovědích přesní na 93 až 95 % bez ohledu na to, kolik času od události uplynulo.
Své hypotézy si vědci ověřili na sérii paměťových úkolů, na nichž měly myši za úkol poznat a případně se i vyhnout nebezpečným situacím (například zásahu elektrickým proudem). Hlodavci se poměrně brzy naučili, co následuje po jejich chybě, a aktivitám, které by k elektrošoku vedly, se tak záměrně vyhýbali. Analýzou neuronů myší pak výzkumníci zjistili, že vzpomínky uložené v nedávno vytvořených neuronech jsou mnohem tvárnější než u jiných nervových buněk. Z toho vyplývá, že informace uložené v paměti se s postupem času stabilizují, zatímco ty nové lze prostřednictvím vnějších vlivů snadněji deformovat.
Potenciál pro využití v humánní medicíně je obrovský
Ačkoliv byla studie zatím provedena pouze na laboratorních myších, jsou autoři výzkumu přesvědčeni, že i lidský mozek je schopen vytvářet stejné typy neuronů, a uchovávat tak v průběhu toku času obdobné kopie vzpomínek. Pokud by se tyto teorie potvrdily, mohli by lékaři pracovat například s některými specifickými psychickými poruchami. V případě posttraumatické stresové poruchy (PTSD) by tak úpravou plastických neuronů pomocí vhodné medikace mohlo dojít k potlačení stresových projevů, u pacientů trpících ztrátou paměti by se obdobně jejich posílením mohla obnovit schopnost vybavit si konkrétní vzpomínku. S novými zjištěními však musí vědci pracovat opatrně a s rozvahou, jelikož zatím stále neznají rozsah vlivu této manipulace s pamětí. Vzpomínky by tak z našeho mozku mohly při neuváženém zásahu zmizet nadobro.