Toyota je pranýřována za to, že propaguje svá vozidla na vodíkový pohon jako bezemisní, ačkoli ve skutečnosti vědecké poznatky ukazují, že vodíkové systémy nejsou tak ekologicky čisté, jak tvrdí jejich zastánci.
Odpor začal během olympijských her 2024 v Paříži, kde byla jako oficiální vozidlo vybrána Toyota Mirai, která funguje na vodíkový palivový článek. Toyota stojí již deset let v čele vodíkové technologie a tato automobilová velmoc poukazuje na nulové emise produkované v místě použití jako na důkaz, že vodíkové palivové články jsou bez skleníkových plynů. Kritici vodíku však tvrdí, že celkový přínos vodíkových systémů pro životní prostředí není tak jednoznačný jako u elektrických vozidel. Přesto se Toyota již delší dobu zaměřuje na systémy poháněné vodíkem, což dokazuje vývoj konceptu Corolla Cross Hydrogen, který byl nedávno testován na japonském závodním okruhu.
Jak fungují systémy vodíkových palivových článků
Vodíkové palivové články fungují tak, že vyrábějí elektřinu, která pohání elektromotor. Elektrochemický proces zahrnuje přivádění vodíku z vysokotlaké nádrže do článku, kde reaguje se vzdušným kyslíkem. Vedlejšími produkty vznikajícími při tomto procesu jsou elektřina, která se používá k pohonu motoru, teplo, které se rozptyluje, a vodní pára, která je jedinou vznikající emisí.
To vše je dobré, pokud jde o to, že vodíkové systémy jsou vhodnější alternativou ke spalovacím systémům, pokud je jisté, že vodík použitý k pohonu článku pochází z udržitelných, ekologických zdrojů, jako je například projekt SoHyCal v Kalifornii v USA.
Související článek
Vodíkové systémy vozidel a bateriové elektrické systémy jsou si podobné v tom, že oba jsou pro svůj provoz závislé na elektřině. Elektromobily však potřebují baterii, která se nabíjí z externího zdroje, zatímco vodíkové palivové články si elektřinu vyrábějí přímo na palubě. Jednou z výhod pohonů na palivové články je kratší doba tankování, protože je rychlejší natankovat vodík (což trvá jen několik minut) než nabít baterii (což trvá hodiny). Další výhodou je delší dojezd, než jaký poskytují elektromobily.
Bodem zlomu byla olympiáda v Paříži
Toyota dostala úžasnou propagační příležitost, když byla vybrána jako výrobce oficiálního vozidla olympijských her v Paříži v roce 2024. Vlajkovým vozem byl model Mirai s vodíkovými palivovými články, který byl uveden na trh v roce 2014, ale Toyota dodala také 10 autobusů na vodík a dalších 1 150 různých elektromobilů, které sloužily k přepravě sportovců na soutěže a ze soutěží a po obytných vesnicích po dobu konání akce.
Když však olympijský výbor Paříž 2024 odhalil model Mirai jako oficiální vozidlo, 120 vědců, inženýrů a akademiků se proti tomu ohradilo. Své pocity vyjádřili v otevřeném dopise adresovaném výboru, v němž ho žádají, aby Mirai jako vybrané vozidlo znovu zvážil. Tvrdili, že zainteresované strany v oblasti vodíkových technologií jsou vinny vytvářením falešného dojmu o vodíkových systémech a udržitelnosti.
V čem je vodík neudržitelný?
Je pravda, že vodíkové pohonné jednotky nevypouštějí škodlivé emise, pouze vodní páru. Ale když se na to podíváme z širšího hlediska, většina dnes vyráběného vodíku stále zahrnuje použití fosilních paliv v procesu těžby, což má k udržitelnosti daleko. To znamená, že pokud není zaručeno, že je systém poháněn ekologickým vodíkem vyrobeným zodpovědným způsobem z obnovitelných zdrojů, nelze říci, že je bezemisní.
Při posuzování vodíku z tohoto směru někteří tvrdí, že pohonné jednotky jsou jen nepatrně lepší než spalovací motory. Ani elektromobily nejsou až tak udržitelné, pokud vezmeme v úvahu lithium potřebné k výrobě baterií, protože těžba lithia má také značné negativní dopady na životní prostředí.
Toyota se bohužel stala terčem hnutí proti vodíku. Tato společnost však není zdaleka jediným automobilovým gigantem, který vychvaluje přednosti vodíku: Například Renault se prostřednictvím své divize Ampere rovněž zabývá vodíkovou technologií.
Lze doufat, že současné odvětví výroby vodíku, které se stále tak silně spoléhá na ekologicky škodlivé způsoby výroby, se v blízké budoucnosti vyvine tak, aby znamenalo 100% udržitelnost, když to slibuje.