Tajemství naší vesmírné galaxie zkoumají astronomové již dlouho, ale nové poznatky nás stále udivují. Nedávná exploze ve vzdálené galaxii vzbudila zájem celého světa. Z blazaru, astronomického objektu poháněného supermasivní černou dírou, který je mimořádně zářivý, byl směrem k Zemi vypuštěn silný výbuch kosmického záření.
Vědci jsou tímto jevem fascinováni, ale existují také obavy z jeho možných dopadů na planetu. Astronomové objevili vysokoenergetické záření gama z velmi vzdálené galaxie pomocí soustavy Very Energetic Radiation Imaging Telescope Array System (VERITAS) v Arizoně, vesmírného dalekohledu NASA Fermi a dalších teleskopů.
Blazar, planoucí střed galaxie
Supermasivní černé díry v centrech galaxií pohánějí blazary, které patří k nejenergetičtějším objektům ve vesmíru. Blazary jsou na rozdíl od běžných černých děr obklopeny hmotou, která spirálovitě rotuje extrémně vysokou rychlostí a vytváří směrem ven vystřelující proudy energie. Jeden z těchto výtrysků září jasněji než ostatní nebeská tělesa na naší obloze, když je namířen směrem k Zemi.
Nově objevený blazar s označením PKS 0351+17 uvolnil extrémně vysokoenergetické gama záření, což z něj činí jeden z nejsilnějších kosmických jevů, které jsme dosud pozorovali. Toto gama záření přináší informace o dramatických procesech probíhajících ve vzdálené galaxii, která je vzdálená miliardy světelných let. Vzhledem k tomu, že tyto jevy jsou neobvyklé, představuje toto pozorování významný pokrok v astrofyzice.
Kosmické záření a jeho přiblížení k Zemi
Vysokoenergetické částice pohybující se téměř rychlostí světla tvoří kosmické záření, které tento blazar vysílá. Tyto částice, které nesou úžasné množství energie, jsou tvořeny protony a atomovými jádry, na rozdíl od gama záření, které je tvořeno fotony. Když se tyto paprsky přiblíží k Zemi, interagují s její atmosférou a magnetickým polem, což způsobí kaskádový pád sekundárních částic.
Původ kosmického záření a jeho možné účinky na Zemi vědci lépe pochopili díky desítkám let výzkumu těchto interakcí. Nedávný výbuch PKS 0351+17 nabídl jedinečnou příležitost provést podrobnou analýzu těchto vysokoenergetických částic. Přestože jen zřídkakdy přímo ohrožují život na Zemi, má kosmické záření z takto vzdálených zdrojů vliv na technologie a kosmický výzkum.
Vědecký pokrok a širší důsledky
Identifikace kosmických částic a gama záření z této galaxie vytvořila nové možnosti pro astrofyzikální výzkum. Vědci se díky zkoumání světla a částic z této události mohou dozvědět více o mechanice silných magnetických a gravitačních polí v blízkosti černých děr. Získané informace také posunují naše znalosti o dlouho diskutovaném původu kosmického záření.
Produkují většinu z nich blazary, jako PKS 0351+17, aktivní galaktická jádra nebo supernovy? Myšlenka, že blazary se významně podílejí na vzniku vysokoenergetického kosmického záření ve vesmíru, je touto událostí podstatně podpořena. Posouváním hranic toho, co lze pozorovat ze Země a z vesmíru, observatoře také podporují zdokonalování detekčních technologií.
Výbušná intenzita blazaru PKS 0351+17 a jeho přímá emise kosmického záření směrem k Zemi nám připomíná dynamickou a často bouřlivou povahu vesmíru. Přestože nehrozí žádné bezprostřední nebezpečí, má tato událost obrovský vědecký význam a pomůže nám lépe porozumět kosmickému záření, černým dírám a celému vesmíru.
Nejenže se dozvíme více o tajemstvích vesmíru, ale také lépe pochopíme složité a dechberoucí systémy, které jej ovládají, když budeme tato nebeská tajemství více zkoumat. Podle jedné z předních teorií emise záření gama jsou vysokoenergetické elektrony v tryskách poháněny téměř rychlostí světla, interagují s fotony a předávají jim svou energii, čímž zvyšují energii fotonů na energii záření gama.