Jedna z oblastí, ve kterých bylo zaostávání východního bloku za západem nejvíce patrné, byla výpočetní technika. Socialistické alternativy západních počítačů byly mnohem méně kvalitní, a i tak byly drahé. Zatímco na konci 80. let už byl nějaký ten počítač nebo herní konzole běžnou součástí většiny amerických a západoevropských domácností, u nás měli počítač jen nemnozí. A přesto se u nás i v těchto podmínkách začala vytvářet okolo počítačů a počítačových her jedinečná komunita, která se s příchodem sametové revoluce mohla konečně pořádně rozvinout.
Konec 80. a začátek 90. let byl ve znamení osmibitových počítačů typu ZX Spectrum, Atari nebo Commodore 64. Ti, kdo některý z těchto počítačů vlastnili, dobře vědí, jak skvělé hry na nich bylo možné hrát. Tituly jako Donkey Kong, Commando, nebo Manic Miner se staly skutečnými klasikami a dodnes mají své fanoušky.
Zatímco v 80. letech v Československu žádný trh s počítačovými hrami neexistoval, v letech 90. začali vznikat první herní prodejny. Je však třeba přiznat, že legální prodeje tvořily v této době skutečně jen minimální část naší herní kultury. Přesto, nebo právě proto vzpomínají na tuto dobu pamětníci doslova se slzou v oku. Počítačové hry stály v této době mimo obecnou představu kultury či hodnotné zábavy a byly považovány za něco méněcenného, vhodného snad jen pro úzkou skupinu podivínských teenagerů. Uplynulo ale 30 let a videoherní průmysl za sebou dávno nechal i ten filmový. Hry dnes vydělávají miliardy dolarů a jsou prakticky všudypřítomné. Ony skromné počátky měly ale své kouzlo. Co si z nich pamatujete?
