O nerostném bohatství tohoto místa není pochyb, ale problém je dostat se k němu.
Žijeme již ve světě science fiction, je to nevyhnutelné. Jsou však věci, které nám stále unikají, a jednou z nich je právě cestování do vesmíru. Postupem času jsme si uvědomili, jaké neuvěřitelné bohatství existuje na jiných planetách. Zejména pokud jde o hledání zdrojů, které nejsou na naší planetě běžně dostupné, jako jsou například diamanty. Když se najde nějaký větší nebo cennější, než je obvyklé, je to naprosto fascinující. Podle poměrně nedávné studie se nyní předpokládá, že 77 milionů kilometrů od Země se na planetě v naší sluneční soustavě skrývá gigantické bohatství diamantů. Máme na mysli Merkur, kde se hustá vrstva diamantů vymyká všemu, co jsme o vzniku planety věděli.
Cesta dlouhá 77 milionů kilometrů
Vědci pod vedením Yongjiang Xu a Yanhao Lina použili kombinaci vysokotlakých a vysokoteplotních experimentů, termodynamických modelů a nejnovějších geofyzikálních údajů o vnitřní struktuře Merkuru, aby se pokusili pochopit stabilitu grafitu a diamantů uvnitř. Výsledkem, pokud by se takové ložisko diamantů na naší planetě našlo, je naprosto gigantické bohatství. Problémem je, že se nachází 77 milionů kilometrů daleko.
Jedním z nejpřekvapivějších závěrů studie, i když se musí ještě potvrdit a je obtížné jej statisticky schválit, je, že diamant mohl vzniknout v prvotním magmatickém oceánu Merkuru. Důvodem je přítomnost síry v magmatu, která snížila jeho teplotu tání a umožnila tak v některých oblastech dosáhnout potřebných podmínek pro vznik diamantu.
Je však možné, že tomu tak není, ale že nejpravděpodobnějším scénářem existence diamantové vrstvy je krystalizace pevného vnitřního jádra. Při jeho vzniku by se uhlík soustředil v kapalném vnějším jádře a nakonec by se vysrážel jako diamant, který by se vznášel směrem k hranici jádra a mantlu.
Tato studie vrhá světlo nejen na vnitřní strukturu Merkuru, ale nabízí také nové poznatky o koloběhu uhlíku na terestrických planetách. Autoři poukazují na to, že podobné procesy by mohly probíhat i na exoplanetách se složením bohatým na uhlík, což nám umožní lépe porozumět vesmíru kolem nás.
Prozatím se jedná pouze o dohady, neboť vědecký tým dospěl k závěru, že by mohl, jak vědci ve svém článku poznamenali, další studie jsou nutné k potvrzení přítomnosti této diamantové vrstvy. K Merkuru se ještě chystá mise BepiColombo, společná mise NASA/Jaxa (Japonská kosmická agentura), která by mohla existenci této vrstvy potvrdit nebo definitivně vyvrátit.
Výpočty naznačují, že tato diamantová vrstva by mohla mít tloušťku 15 až 18 kilometrů, což je z ekonomického hlediska nemožné vyčíslit, pokud by planeta Země disponovala technologií, která by na ní vydělávala. Přestože se zdá být v porovnání s velikostí planety tenká, její přítomnost by mohla mít důležité důsledky pro tepelný vývoj Merkuru a jeho magnetické pole. Vědce však zajímají důsledky, které mohla mít pro vývoj planety jako takové.
Mezinárodní tým vědců objevil něco opravdu zajímavého o vnitřní struktuře Merkuru, planety nejbližší Slunci. Podle nedávné studie zveřejněné v časopise Nature Communications může na hranici mezi jádrem a pláštěm planety existovat diamantová vrstva.