Rozděleni do dvou velkých skupin lidí měli najít tým, který se zapíše do historie.
Vše kolem uvedení původního iPhonu na trh nás udivuje i po letech. A představte si, že byste takový okamžik prožili uvnitř společnosti. iPhone měl za sebou intenzivní a náročnou vývojovou fázi. Od vytvoření technologie, která prostě neexistovala, až po vytvoření rozhraní, které lidé uměli používat.
Software byl a je velkým odlišením Applu od ostatních značek. Jak se dal dohromady tým, který vytvořil první operační systém, a na co se Steve Jobs a Scott Forstall zaměřili při náboru zaměstnanců? Teď už to víme a možná vám to pomůže prosadit se i ve vaší současné práci.
Vytváření týmu, který se zapsal do historie iPhonu
Požadavky Steva Jobse na Scotta Forstalla zněly, aby vytvořil softwarový tým pouze z vlastních zaměstnanců společnosti Apple. Přestože Apple uvedl iPod na trh již před několika lety, sestavit tým pro tak rozsáhlý projekt pouze s vlastními zdroji bylo náročné.
Zpočátku mělo být rozhraní macOS přizpůsobeno vícedotykovému mobilnímu zařízení. Nakonec se však rozhodlo vytvořit osobní počítačový zážitek, který nikdy předtím neexistoval. Díky iPodu a legendárnímu počítači Apple Newton věděli, kam se mají vydat. Forstallův tým byl zodpovědný za takové základní věci, které děláme dnes, jako je posouvání časové osy a tvar ikon na domovské obrazovce.
Steve Jobs se bál úniku informací o projektu Purple, kódovém označení iPhonu, a tak chtěl mít jen interní zaměstnance.
Scott Forstall věděl, co musí udělat; teď musel zjistit, kdo. K tomu se opíral o teorii fixního nebo růstového myšlení Carol Dweckové, profesorky psychologie ze Stanfordu. Při všech pohovorech hledal ty lidi, kteří mají růstové myšlení.
Pouze 40 % lidí má takové myšlení, které jim umožňuje uspět.
Jaké je to být člověkem s fixním nebo růstovým myšlením? Jedná se o typ myšlení a způsob pohledu na život (profesní i osobní), který rozděluje svět na téměř dva typy lidí.
Fixní způsob myšlení
Lidé s fixním myšlením věří, že jejich schopnosti jsou neměnné a nemohou se změnit. Myslí si, že se takoví narodili nebo že jim jejich pracovní či osobní život neumožňuje se zlepšovat. Snaží se působit inteligentně a vyhýbají se situacím, v nichž by mohli vypadat špatně. Proto mají tendenci neopouštět svou „komfortní zónu“, snaží se ovládnout nějakou oblast a věří, že v ní mohou vyniknout.
Růstové myšlení
Lidé s růstovým myšlením věří, že své schopnosti mohou rozvíjet prostřednictvím nových výzev a učení. Obtíže vnímají jako příležitost k učení a zlepšování. Jakmile něco dokončí a mají pocit, že jsou „lídři“, vyhledávají nové výzvy, aby si stále kladli otázky a získávali nové dovednosti.
Dobrým příkladem pochopení těchto typů myšlení mohou být děti, řekl Scott Forstall. Existují typy dětí, které když jim dáte složit puzzle a ony ho složí, chtějí složit obtížnější puzzle. Jiné děti, když skládačku dokončí, chtějí prostě skládat stejnou skládačku znovu nebo se vrátit k tomu, co dělaly předtím. Dítě s růstovým myšlením si prostě řekne: „Tohle už jsem zvládl, dejte mi něco těžšího.“ Tohle je pro něj těžké.
Dweckové výzkumy ukazují, že asi 40 % lidí má růstové myšlení, 40 % fixní myšlení a zbytek je někde uprostřed.
Poté, co našli ty správné inženýry, pracovali v letech 2005 a 2006 na tom, co jsme všichni viděli při představení prvního iPhonu v lednu 2007. Práce byla tak intenzivní a náročná, že se inženýři Forstallova týmu obávali softwarových chyb ještě v době keynote. Po letech jsme se dozvěděli, že prezentace byla silně skriptovaná a Steve Jobs se musel držet předvádění aplikací, o kterých věděl, že správně fungují.
Ať už to bylo díky tomuto dobrému personálnímu obsazení a tvrdé práci všech inženýrů společnosti Apple, a to jak hardwarových, tak softwarových, úspěch iPhonu byl bezpochyby jednou z největších revolucí století. Tito zaměstnanci tak mohou být velmi hrdí na to, že ho dosáhli.
Zdroj | Fast Company
Obrázek na obálce | paz.ca na Flickru