Největší americká vodní přehrada, která je stará téměř sto let, je jedním z vynikajících technických úspěchů země a představuje zdroj lidstva pro stabilní život. Již zhruba 90 let je základním zdrojem vodní energie, která živí společnosti a miliony lidí na jihozápadě Spojených států.
S postupem času se však vynořují obavy o přesné umístění veškeré elektřiny vyrobené touto obrovskou stavbou. A slouží stále ještě funkci, pro kterou byla navržena? Na úpatí Hooverovy přehrady se celý energetický komplex rozkládá na území dvou států. Stavba přehrady však nebyla motivována elektrickou energií, ale spíše regulací řeky Colorado, aby mohla být důsledně využívána k zavlažování níže po proudu a k zásobování rostoucího jihozápadního obyvatelstva sladkou vodou.
Hooverova přehrada a její dopad na jihozápadní Evropu
Stavbu přehrady na řece Colorado poprvé navrhl Herbert Hoover, mladý ministr obchodu, v roce 1921, což znamenalo počátek historie Hooverovy přehrady. Řeka Colorado, kteráprotékala bez přerušení od Skalistých hor až ke Kalifornskému zálivu, byla v té době považována za nebezpečnou a nedůvěryhodnou. Národní správa parků uváděla, že se řeka často rozvodňuje, zejména koncem jara a začátkem léta, kdy se rozlévá.
Stavba přehrady byla dokončena 1. března 1936, přičemž byla zahájena 20. dubna 1931. Podle Národního archivu se na projektu podílelo asi 16 000 dělníků, přičemž v daném okamžiku pracovalo asi 3 500 dělníků. Přestože v této době stále ještě sílila Velká hospodářská krize, díky stavbě Hooverovy přehrady mohlo mnoho lidí uživit sebe a své rodiny.
Dnes odebírají miliony lidí ve třech státech elektrickou energii vyrobenou v Hooverově přehradě. Zbylou elektřinu odebírají Nevada a Arizona, přičemž přibližně polovina jde do Los Angeles a dalších míst na jihu Kalifornie. Jihozápad se díky této energii a schopnosti řídit řeku Colorado změnil. Způsob distribuce energie z Hooverovy přehrady se však s rostoucí poptávkou po elektřině mění.
Budoucí potíže: Může přehrada i nadále plnit svou roli?
Budoucnost Hooverovy přehrady je spjata s energetickou účinností a hospodařením s vodou. Je stále obtížnější udržet stálý výkon, protože jezero Mead se zmenšuje. Kromě toho se státy v důsledku nových energetických předpisů a technologického vývoje odklánějí od vodních elektráren a přiklánějí se k alternativním obnovitelným zdrojům energie.
Přestože je přehrada stále nezbytným prvkem infrastruktury, odborníci se domnívají, že bude vyžadovat modernizaci, aby si udržela svůj význam. Probíhají diskuse o nápadech, jak zvýšit účinnost turbín a upravit provoz tak, aby odpovídal dopadům změny klimatu. Tato zlepšení jsou však spojena s vysokou cenou, což zpochybňuje jejich životaschopnost. Ve výzkumné zprávě Duncana Phenixe (2022) je uvedeno, kam jde energie. Tady se skutečně dostává síla:
- Metropolitan Water District of Southern California – 28,5 % celkového elektrického výkonu.
- Nevada – 23,4 %
- Arizona – 19 %
- Los Angeles, Kalifornie – 15,4 %
- Southern California Edison Co. – 5,5 %.
- Boulder City, NV – 1,8%
- Glendale, Kalifornie – 1,6
- Pasadena, Kalifornie – 1,4
- Anaheim, Kalifornie – 1,1
- Riverside, Kalifornie – 0,9 %
- Vernon, Kalifornie – 0,6 %
- Burbank, Kalifornie – 0,6 %
- Azusa, Kalifornie – 0,1
- Colton, Kalifornie – 0,09 %
Hooverova přehrada tak v současnosti zásobuje vodou více než 16 milionů lidí, zavlažuje přes 1,5 milionu akrů půdy a dodává elektřinu do více než 500 000 domů. Výše uvedený seznam podrobně popisuje výhody, které domácnosti v určitých oblastech získávají.
Hooverova přehrada, která zásobuje vodou miliony lidí a napájí města a průmysl, je i po devíti desetiletích pilířem amerického inženýrství. Její potíže jsou však odrazem obecnějších problémů s přizpůsobováním se klimatu a řízením zdrojů. Funkce Hooverovy přehrady se jistě změní, protože jihozápad se v budoucnu bude potýkat se suchem a rostoucí poptávkou po energii.